Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

ganizace a poskytovatele sociálních

služeb z našeho regionu. Ve třetí čás-

ti budeme provozovat krátkodobé

hlídání dětí a čekárnu pro děti s do-

provodem rodičů s možností zapůj-

čení hraček, her či výtvarných po-

třeb. Doufám, že se na nádraží naše

aktivity ujmou,“ přeje si ředitelka.

Berounské nádraží je pro Klubíčko

šancí pro další rozvoj, Alena Pecko-

vá však dodává, že půjdou na hra-

nici možností. Zabezpečit celodenní

provoz sedm dní v týdnu na nádraží

znamená velký počet zaměstnanců,

hlavně se zdravotním postižením,

na které je projekt cílený. Mají kratší

pracovní úvazky, takže se ve smě-

nách musí vystřídat větší počet lidí.

„U nás ve Vráži v cukrárně vše plyne

v pohodě. Lidé se tu v klidu posadí

na kafíčko a počkají, až jim vše při-

pravíme. Nevládne zde stres, ale při

výdeji na nádraží, kde všichni pospí-

chají, může provoz do stresu pracov-

níky s postižením uvádět. Nikdo ale

nechce, aby se jim kvůli práci zhoršil

zdravotní stav. Třeba se nám podaří

připravit je na to, aby stres nepro-

žívali, a zákazníci na nádraží budou

snad víc tolerantní,“ přeje si.

Hlavní část zařízení pojmenovali

NEJen bistro, druhou, kde se budou

prezentovat neziskové organizace,

Neziskuj. Čekárna s klubem i hernou

ponese název Klubíčkovna.

JÍT VLASTNÍ CESTOU

Klubíčko není v regionu jediné – in-

spiraci jeho zaměstnanci čerpají od

kolegů. „Tak trochu nám všechno

padá z nebe,“ přiznává ředitelka. „Pů-

vodní plány nového Klubíčka, když

jsme museli opustit Beroun, se týkaly

jen pobytových služeb pro těžce po-

stižené klienty. Jenže jak šel čas a za-

čali přibývat i ti šikovnější, vymýšleli

jsme, jak je aktivně zapojit. Inspirací

je v okolí spousta, např. Modrý dome-

ček v Řevnicích, který léta zaměstná-

vá osoby se zdravotním postižením.

Lomikámen v Berouně a jeho pro-

vozovna Jiná káva, kde zaměstnávají

osoby s psychickým onemocněním.

Víme, že jde vydat se touhle cestou

a vést klienty k samostatnosti a osvo-

jování pracovních návyků, jen si sami

prošlapáváme svou vlastní,“ říká Ale-

na Pecková, která měla původně jiné

představy o životě.

Ty úplně změnila zkušenost, když

se jim narodily dvě dcery s postiže-

ním. „Byla jsem dlouholetá tábornice,

manžel turista, jeskyňář a horolezec.

Po narození první dcery Terezky

v roce 1986 (zemřela v roce 2006)

jsme zpočátku neuměli skloubit ná-

ročnou péči a nutnost pravidelného

cvičení Vojtovy metody s našimi vol-

nočasovými aktivitami, a tak jsme

neměli jak ,dobíjet baterky‘. Ale pak

nám hodně pomohli prarodiče s hlí-

Sociální podnikání

vgastronomii je

dalším krokem

ksamostatnosti

bývalých klientů.

Na pultě čekají na hosty nejrůznější dobroty.

Vyhráli jsme

veřejnou soutěž na

pronájem prostorů

rekonstruovaného

berounského vlakového

nádraží, kde budeme

provozovat bistro.