Strana 21
21
upozorňuje kolemjdoucí, že míje-
jí zajímavé místo. Patřil k celé řadě
literátů, výtvarníků a dalších osob-
ností, které se zde pravidelně schá-
zely. Nechyběl mezi nimi svého času
ani Albert Einstein.
Provozovna ke vstupu však příliš
neláká. Okna dělají všechno pro to,
aby nebylo vidět dovnitř, a celkově
vyvolávají otázku, jestli je to tu vů-
bec v provozu. Je, a dokonce v bez-
bariérovém provedení včetně toalety.
Genius loci se však stoprocentně vy-
tratil. Část interiéru jídelny se histori-
zujícími polstrovanými lavicemi sice
pokouší evokovat minulost, jinak ale
všechno připomíná podnik hromad-
ného stravování se vším všudy.
Franz Kafka by možná našel za-
líbení v bizarní scenérii, kdy jeho
portrét shlíží na tvořící se frontu
složenou z úředníků a uniformova-
ných policistů. Ti netrpělivě čekají na
otevírací dobu a choulí se do svých
límců před studeným větrem, který
společně s rachotem blízce projíždě-
jících tramvají podtrhuje neútulnost
místa i času.
CAFÉ IMPERIAL
Do opravdu nefalšovaného, stylového
a dobového podniku to odtud naštěstí
není daleko, pár minut pěšky kolem
„Masaryčky“ Havlíčkovou ulicí k ná-
roží s ulicí Na Poříčí. Dál přes poně-
kud kostrbatý přechod tvořený koči-
čími hlavami i kolejemi – a jste u Café
Imperial. Je součástí stejnojmenného
hotelu a od svého otevření v roce
1914 patří k vyhlášeným místům.
Přestože pražská bohéma prefe-
rovala spíše jiná místa, kavárnu pře-
ce jen proslavila jedna osoba z ob-
lasti literatury, i když nereálná. Ano,
právě zde začal sluha Saturnin po-
věstnou koblihovou přestřelku. Na
jeho počest bylo ještě do roku 2007
možné zakoupit mísu koblih a bez-
trestně je vrhat po hostech. Pak ov-
šem prošel nákladnou rekonstrukcí
zdobný interiér ve stylu art deco
a krásným keramickým obkladům
by takové aktivity jednoznačně ne-
prospívaly.
Současnost Imperialu je neod-
myslitelně spjata s největší hvězdou
české gastronomie Zdeňkem Pohl-
reichem. Jeho práce si všiml i pro-
slulý průvodce Michelin, který ocenil
kavárnu za „interiér, kvalitu obsluhy
a atmosféru podniku“. Na tuto sku-
tečnost odkazuje i nálepka, která
zdobí dveře bezbariérového vchodu.
Obsluha je vskutku velmi vstřícná,
na tuzemské poměry nadprůměrná
svým přístupem i počtem.
Nejvíc se ochota ukázala, když jsem
projevil zájem o návštěvu toalety. Číš-
nice mě doprovodila do lobby přileh-
lého hotelu, pomoc s otevíráním dveří
byla přitom samozřejmostí. Když se
ukázalo, že bezbariérové WC bohužel
kvůli rekonstrukci nefunguje, okamži-
tě mi bylo nabídnuto, abych použil toa-
letu v jednom z vyhovujících apartmá,
což zajistil jeden z recepčních. Pak už
zbývalo jen dojíst vynikající koblihu
a pokračovat v putování.
Café Imperial
už nezažívá
koblihové bitvy,
ale na stylu nic
neubylo.