Strana 34
ŽIVOT / PŘÍBĚH
boarding či cyklistiku. Na tu mám ale
podle Jirky Ježka dost času později.
Teď se soustředím hlavně na plavání,
ve kterém je i větší konkurence. O to
víc si cením 2. místa na 100 metrů
znak z Evropských her paralympij-
ské mládeže 2022. A na Winter Po-
lish Open ve Štětíně jsem zaplavala
paralympijský limit, tak doufám, že
se na hry opravdu dostanu. V kraulu
jsem byla blízko limitu pro mistrov-
ství světa, tudíž mám další cíl a moti-
vaci,“ vypráví s nadšením všestranná
mladá závodnice, která už se zapojila
i do několika charitativních projektů
pro druhé, jako je Cesta za snem, Běh
pro hospic a podobně.
„Plave od dvou let – díky bazénu
na zahradě. Uměla to dřív, než za-
čala chodit. Sport má v krvi, možná
i díky usilovné rehabilitaci, kterou
jsme s ní dřeli od miminka,“ vyprá-
ví maminka naší nejlepší juniorské
plavkyně, která je na úspěchy své
dcery právem hrdá a s manželem ji
v aktivitách maximálně podporují.
Neváhají přitom absolvovat i časté
dlouhé dojíždění.
K závodnímu plavání se Alexan-
dra dostala přes cyklistiku. Když už
nestačila ostatním dětem bez han-
dicapu v Litoměřicích, blízko nichž
bydlí, lidé ze spolku Černí koně ji
nasměrovali ke Kontaktu bB. Ten je
líhní plaveckých talentů lidí s posti-
žením. V Praze se poznala s partou
přátel kolem paraplavání, ale nově se
vydala vlastní cestou a přestoupila
do Ústí nad Labem.
VÝZVY NADE VŠE
„S novými lidmi se postupně po-
znáváme a sžíváme, ale řekla bych,
že splněním paralympijského limitu
jsem si mezi zdravými kolegy doce-
la získala respekt. Vidí, jak makám,
což dokážou ocenit. Baví mě dohá-
nět ty bez handicapu, mám ráda vý-
zvy a zkouším nové věci. Třeba když
trenér vymyslí novou metodu. A ješ-
tě lepší je závodění, to prostě milu-
ju, vyplavuje se mi endorfin. Nejde
o medaile, ale o osobní posun. Stano-
vuji si takové vlastní cíle,“ říká se zá-
palem Alexandra. Jen pro představu,
během běžného tréninku uplave dva
a půl až tři kilometry. Při intenzivněj-
ším i přes čtyři kilometry.
Zdá se to být časově skoro nemož-
né, ale má i jiné než jen sportovní ko-
níčky. Hrála na klavír, ale ten musel
přece jen ustoupit. Ráda čte, hlavně
fantasy a o historii. Baví ji cestová-
ní, dřív především s babičkou, dnes
hlavně se sportem, ale třeba i se
sestrou, s níž podnikly samy výlet do
Vídně.
Prostor si musí pochopitelně
uchovat i škola. V 9. třídě běžné
základní školy měla teď na vysvěd-
čení jen jednu dvojku. Chystá se na
gymnázium a jednou by se chtěla
věnovat psychologii nebo ortodon-
cii. Se spolužáky se prý akceptují,
ale o nějaké vřelé kamarádění nejde.
I když její nejlepší kamarádka je bez
postižení, většinu blízkých přátel má
z paraplavání.
Pokud se i ke studijním výzvám
postaví se stejným zápalem jako
k těm sportovním, není pochyb, že
i v nich Alexandra jednou uspěje.
Nezbývá než jí v tom všem držet pal-
ce a fandit!
Plave od dvou let – díky bazénu na
zahradě. Uměla to dřív, než začala
chodit. Sport má v krvi, možná i díky
usilovné rehabilitaci, kterou jsme s ní
dřeli od miminka.
Prý není ani
dost zdravá,
ale ani tak moc
handicapovaná.
V bazénu
je Alexandra
ve svém živlu!