Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

Nauč mě umění
malých kroků
Velice mě oslovil autor Malého prince pan
Antoine de Saint-Exupéry svojí modlitbou.
Je v ní mnoho krásných myšlenek, které
můžeme uplatnit každodenně v běžném
životě bez ohledu na to, zda jsme či nejsme
lidé víry. Chci se s vámi o tuto modlitbu
podělit.
„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro
všední život. Nauč mě umění malých
kroků. Učiň mě vynalézavým a sebejistým
v pravý čas. Obdař mě vnímavostí, abych
dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.
Prosím o sílu kázně a míry, abych jen tak
neproklouzl, své dny si rozumně rozdělil,
abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych našel alespoň tu a tam čas pro
zážitek krásy a umění. Utvrzuj mě v tom,
že snít o minulosti nebo budoucnosti mi
nepomůže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout
to, co je mi nejblíže, pomoz mi brát právě
prožívanou hodinu za nejdůležitější.
Chraň mě před naivní vírou, že v živo-
tě musí jít vše hladce. Daruj mi střízlivé
poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy
a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.
Připomínej mi, že city se často stavějí proti
rozumu. Pošli mi v pravé chvíli někoho, kdo
má odvahu říci mi pravdu s láskou. Chléb
každodenní dej mi pro tělo i duši, projev T
lásky – přátelské echo, a alespoň tu a tam
náznak, že jsem v něčem užitečný.
Vím, že hodně problémů se neřeší konáním;
pomoz mi, abych dokázal čekat. Ať vždy
nechám tebe a ostatní domluvit. Vždyť to
nejdůležitější si neříká člověk sám, to nejdů-
ležitější mu bývá sděleno.
Ty víš, jak moc potřebujeme přátelství. Dej,
abych dorostl do této nejkrásnější, nejtěžší,
nejriskantnější a nejvzácnější záležitosti
života. Vnukni mi správnou chvíli a správné
místo, kde můžu zanechat balíček dobra,
slovy nebo beze slov. Chraň mě před stra-
chem, že bych mohl promarnit svůj život.
Nedej mi, co si přeji, ale to, co potřebuji.
Nauč mě umění malých kroků.
Autorka je lékařka,
členka Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ
23
pomocí obsluhy se na malý ochoz
vměstnáte i s vozíkem. Pokud je šir-
ší, možná si vyžádá i otevření druhé-
ho křídla vstupních dveří. Celkový
zážitek je neopakovatelný.
Jedinou vadou na kráse je otázka
toalety. Ty bezbariérové se nacháze-
jí ve 3. patře a spadají pod expozici
Český kubismus Uměleckoprůmys-
lového muzea. Jejich využití je mož-
né, ale pouze v otevírací době, takže
coby návštěvník kavárny s nimi mů-
žete počítat jen do 18 hodin. V pon-
dělí pak vůbec. A ještě jedno prak-
tické upozornění: V kavárně lze platit
pouze hotovostí.
TŘI ZKLAMÁNÍ NA ZÁVĚR…
Kdo v dosavadním výčtu postrádá
nejslavnější pražskou kavárnu Slavii,
bude zklamán. Několik schodů z ní
činí vozíčkáři nedostupnou atrakci.
Opravdový nadšenec na mechanic-
kém vozíku by se snad ještě mohl
nechat vydrncat, ale do neméně pro-
slulého Café Louvre, rovněž na Ná-
rodní třídě, už by to šlo velmi těžko.
V cestě totiž stojí dvě patra schodů!
Snad jediným pozitivem je, že při ob-
hlídce mi všichni kolemjdoucí nabí-
zeli pomoc s jejich překonáním.
Tím, čím je pravému břehu Vltavy
Slavia, prý bývala na levé straně řeky
kavárna na Malostranském náměstí
v Grömlingovském paláci. Od roku
1874 se jmenovala Café Radetzky
podle známého vojevůdce, na jehož
sochu z ní byl výhled. Socha byla po
vzniku Československé republiky
odstraněna a kavárna o necelých sto
let později nedopadla o moc lépe.
Místo, kde bylo kdysi možné potká-
vat Jana Nerudu, Emu Destinovou
nebo Jana Zrzavého, pohltil v roce
2008 nadnárodní kavárenský ře-
tězec Starbucks. Káva zde sice stále
voní, ale v unifikovaných kulisách,
které nezachrání ani barokní klenby.
Zajímavé je, že nadnárodní firma
dodržuje normy v podobě bezba-
riérové toalety, ovšem u obou vstu-
pů je schod. Díky sklonu chodníku
můžete ale při vstupu jeden seskočit
dovnitř, a druhým seskočit ven. Tedy
pokud to zvládáte a někdo vám po-
drží dveře.
Jistě by se dalo namítnout, že výše
uvedený výčet by mohl zahrnovat
další zajímavá místa. Nuže, vyzkou-
šejte je a objevujte další!
Slavia – symbol pražských kaváren, který je bariérový.
Zatímco kavárny Imperial
a Obecní dům jsou vcelku velké
a rušné prostory, opravdovou
komornost nabízí Grand Café
Orient v Domě U Černé Matky
Boží na rozhraní Ovocného trhu
a Celetné ulice.
Můžeš