Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

REFLEKTOR / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

dáním a kamarádi, kteří nás stále

zvali na čundry, výlety, koncerty

a návštěvy kina se slovy ,kdo z vás je

teď na řadě‘…

Ale i tak jsme ve třech letech vy-

užili možnosti umístit Terezku do

ústavu. V roce 1992 jsme absolvo-

vali mnoho preventivních vyšetření,

ale i přesto se nám v roce 1993 na-

rodila další dcera, Barunka, se stej-

ným postižením, jaké měla Terezka.

Tehdy již byly v ČR dostupné terapie,

léky, kočárky, polohovací postele,

zvedáky a jiné pomůcky, proto bylo

snadnější starat se o dceru s postiže-

ním doma,“ vypráví.

V roce 1996 adoptovali půlroční-

ho Honzíka a v roce 2002 tříletého

Dušánka. „Po narození druhé dce-

ry Barunky v roce 1993 (zemřela

v roce 2003) měla většina našich

kamarádů již také malé děti, a tak

se plánovaly akce s kočárky a dětmi

nebo bez nich s účastí jednoho nebo

obou rodičů. Velmi mi tehdy pomohl

manžel, který mi zajistil brigádu při

rozvoji regionálního informačního

centra, kde jsem mohla uplatnit své

znalosti, zatímco on na celé odpoled-

ne převzal veškerou péči o Barunku

a adoptované syny. Díky těmto mož-

nostem jsme nebyli úplně vyčlenění

ze života, který jsme znali, měli rádi

a který nás držel ,nad vodou‘. Žili

jsme téměř normální život,“ svěřuje

se Alena Pecková.

ŽÍT POŘÁD VTLAKU

I když chod organizací Klubíčko

a Klubák je pořád houpačka a fi-

nanční nejistota, ohlíží se ředitelka

na velký kus práce, který mají za

sebou. „Klienti jsou u nás spokojení,

tvoří dobrou partu, a jejich rodiče si

neumějí představit, že bychom tady

nebyli a nefungovali pro ně. Žiju po-

řád v tlaku, protože ze strany státu

necítíme stabilitu, a každý rok řeší-

me, kolik z nás a na jaké úvazky tady

bude pracovat a jak musíme chod

organizace přebudovat. Pořád se

vracíme na začátek, kdy si řekneme,

kdo má co za povinnosti, a za rok je

to zase jinak,“ říká a prozrazuje, jak

si od práce odpočine. „O víkendu si

jezdím vyčistit hlavu na kole nebo se

věnuji pěší turistice v horách. S naší

tříletou vnučkou prožívám další

krásné životní období,“ usmívá se.

Ne vždy bylo vše růžové. Když ro-

dinu potkala tragédie úmrtí dítěte,

chtěla Alena Pecková náročné práce

nechat. „A když jsme přišli o Klu-

bíčko v Berouně, rozhodovala jsem

Klubíčko Beroun, z. ú.

Organizace poskytuje registrované sociální služby pro

děti idospělé se zdravotním postižením aseniory. Kladou

zde vysoký důraz nadialog srodinou – praktické rady

pečujících, jejichprožitky aznalost problematiky.

Kontakt: Květnová ,   Vráž uBerouna

Tel.: +    (všední dny .–. h),

info@klubickoberoun.cz, www.klubickoberoun.cz

Sociální podnik Klubák,z. ú., jenezisková, transparentní

aveřejně prospěšná organizace, která zaměstnává lidi,

jejichž život je ovlivněn zdravotním postižením.

Penzion Klubíčko Vráž

Penzionacentrum aktivit pro všechny.

Tel.: +    (nepřetržitý celoroční provoz)

E-mail: sluzby@klubickoberoun.cz,

asistenti@klubickoberoun.cz

Asociace rodičů apřátel zdravotně

postižených dětí vČR, z. s.

Sekretariát aPoradenské centrum

Karlínské náměstí /,   Praha  – Karlín

Tel.: , e-mail: asociace@arpzpd.cz

se, jestli místo nového začátku není

lepší jít dělat třeba prodavačku do

Kauflandu a mít každý den po práci

čistou hlavu. Tahle období byla těžká,

ale i když jsou náš provoz a balanco-

vání, zda a jak vyjdeme s financemi,

složité, asi jsem nechtěla z téhle prá-

ce úplně a navždy odejít,“ svěřuje se.

Nyní by ráda šla do předčasného

důchodu a Klubíčku pomáhala v ob-

lasti získávání dotací. „Procházíme

strategickým plánováním a řešíme,

jak bude Klubíčko fungovat dál. Sta-

novujeme kritéria pro nového ředi-

tele, abychom věděli, koho hledat

a vybírat. Doufám, že se během dvou

let povede najít do vedení lidi, kteří

mě zastoupí a Klubíčko potáhnou

směrem tam, kam jsme si s rodiči

našich klientů kdysi řekli, že půjde-

me,“ přiznává a prozrazuje na závěr,

jak zařízení dostalo jméno. „Dcera

naší kolegyně, která tehdy byla mezi

našimi dětmi s postižením nejšikov-

nější, kreslila tak, že držela propisku

nebo pastelku a ryla do papíru obra-

zec vypadající jako spirálka či klu-

bíčko. Využili jsme její kresby a pak ji

několik let používali jako naše logo.“

Sama je důkazem, že život občas

bývá pořádně zamotaný, ale když na

trápení nejsou lidi sami, dá se vzít za

správný konec. 

Dobrá nálada

aradost

zkamarádů –

ito jsou

charakteristické

znaky Klubíčka.