Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

REFLEKTOR / BEZBARIÉROVÉ MĚSTO

Pražské

kavárny

Jsou to oázy klidu

vruchu velkoměsta.

Místa sloužící

kodpočinku, ale

isetkávání či práci.

VPraze je jich

nepočítaně. Ovšem

některé znich jsou

věhlasné, ať už díky

své atmosféře, nebo

zásluhou známých

osobností, jež si zde

dávaly od 19. století

dostaveníčko. Můžeme

si jen představovat,

jaké myšlenky adíla se

zde urodily. Co když se

do slavných kaváren

rozhodne vyrazit člověk

na vozíku – dostane se

na slavná místa?

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

FANTOVA KAVÁRNA

Putování po pražských kavárnách

můžeme začít na hlavním nádraží.

Pokud do metropole dorazíte vla-

kem, přímo se to nabízí. Fantova

kavárna jako taková za sebou nemá

slavnou historii jako jiné z níže jme-

novaných, je však unikátní prosto-

rem, v němž se nachází. Rozkládá se

přímo pod klenbou bohatě zdobené

centrální kupole secesní nádražní

budovy z let 1901–1909. Autorem

architektonického návrhu byl Josef

Fanta. Kavárna, založená v 90. letech

na místě původních pokladen, si

proto na jeho počest vetkla příjmení

tvůrce do názvu.

Budova poměrně dlouho chátrala,

navíc ji nešťastně od zbytku oko-

lí odřízla automobilová magistrála.

Původní lesk stavbě navrací probí-

hající důkladná rekonstrukce. Právě

ta udělala z Fantovy kavárny místo,

jež stojí za návštěvu. Především díky

výhledu na secesní interiéry kolem

ní. Prostory kavárny jsou veskrze

moderní, na staré časy odkazují ně-

které původní detaily.

Tytam jsou časy, kdy šlo o mís-

to pochybné pověsti. Musíte si sem

však trochu najít cestu, protože při

běžném pohybu po nádraží na Fan-

tovu kavárnu narazíte spíš náhodou.

Zejména pro člověka na vozíku je

v tomto případě hledání trasy po-

někud výzvou. Jediný bezbariérový

přístup je z prvního nástupiště, na

něž se dostanete skrze odbavovací

halu a následně výtahem ze spojova-

cího tunelu sever. Druhou variantou

je tedy ještě přístup z chodníku před

budovou, ale tam snad jedině přijet

po magistrále autem nebo autobu-

sem.

Kavárna je už pak přístupná dobře.

Určitý problém představuje absence

toalet. Milá, byť poněkud uspěchaná

obsluha, vás odkáže na využití těch

ve veřejných nádražních prostorách.

KAVÁRNA ARCO

Asi deset minut chůze od „Hlaváku“

se nachází kdysi vyhlášená Kavárna

Arco založená roku 1907. I ona má

cosi společného s nádražím. Stojí to-

tiž proti tomu Masarykovu na rohu

ulic Hybernská a Dlážděná. Lepší by

však bylo použít minulý čas. Přesto-

že stále existuje velký hrdý vývěsní

štít, prostory pod ním už jako ka-

várna nefungují. Spíše bychom měli

hovořit o jídelně Arco, která spadá

pod ministerstvo vnitra. Každý všed-

ní den se otevírá od 11.00 do 13.30

k výdeji obědů. A přestože slouží

především zaměstnancům minister-

stva, najíst se může přijít kdokoliv.

Nad tácem se svíčkovou tak může

zapojit fantazii a pokusit se předsta-

vit si, jaké to tu asi bylo, když zde

sedával Franz Kafka. Jeho fotografie

dnes společně s textem o historii

Z bohémou oblíbené

kavárny se stala veřejně

přístupná jídelna

ministerstva.