Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 39

39

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Josefov, ležící ve východočeském

okrese Náchod, vyrostl v posled-

ních dvou dekádách 18. století a měl

sloužit jako opěrný bod při ochraně

severní hranice rakouského moc-

nářství. Na svou dobu moderní

systém opevnění obepíná zástav-

bu, která sloužila nejen armádě, ale

i měšťanům. Vojenskému účelu pod-

řízená architektura dostala dodnes

patrný ráz. Dohled nad dodržením

stavebních zásad položil základ mo-

dernímu územnímu plánování.

BARIÉROVÁ ROMANTIKA

O dohledu mluví i Eva Homolová

(48). Dnes se ovšem týká památkové

péče, které celé místo podléhá. Když

však procházíte geometrickou sítí ulic

a vidíte, v jak žalostném stavu mno-

hé objekty jsou, připadá vám starost

památkářů o drobné stavební úpra-

vy, sloužící k odstranění bariér, tra-

gikomická. Chátrající kasárny i další

objekty, zastaralý městský mobiliář

a všudypřítomná dlažba vytvářejí ku-

lisy jako z nějakého filmu. A Josefov si

skutečně často v nějakém zahraje.

Genius loci jistě ocení četní turis-

té, které zajímá především opevnění

a jeho podzemní chodby, ale v kaž-

dodenním životě přináší Evě Homo-

lové převážně komplikace. Vypráví

o nich však s úsměvem a je patrné,

že má ke své domovině hezký vztah.

Jinak to snad ani nejde, protože

v opačném případě by myšlenky na

odstěhování nebyly vůbec od věci.

Když se totiž ptám na dostupnost

různých služeb, prakticky o všem

řekne, že je to bariérové. Zároveň

ale také mluví o velké ochotě pro-

vozovatelů přijít ven na telefonické

zavolání či zazvonění. „Do všech

obchodů tady v Josefově vedou ales-

poň dva schody, smůlu mám i na

poště nebo v knihovně. Jediné dva

přístupné krámky jsou chovatelské

a lovecké potřeby, takže mám mož-

nost se živit lovem a nakrmit svoje

dva jorkšíry, kteří se mnou bydlí,“

směje se Eva a zve nás na návštěvu

do svého přízemního bytu, kde žila

již před ochrnutím.

Když procházíte geometrickou sítí

ulic a vidíte, v jak žalostném stavu

mnohé objekty jsou, připadá vám

starost památkářů o drobné stavební

úpravy, sloužící k odstranění bariér,

tragikomická.