Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 3

3

vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1vecom_inz_stropne_210x280mm ri.indd 1 10.12.2015 16:1610.12.2015 16:16

EDITORIAL OBSAH

ŠTĚPÁN BENEŠ

šéfredaktor

Představte si na chvilku, že s na-

prostou většinou činností během

celého dne potřebujete pomoc dru-

hé osoby. Bez ní nevstanete z poste-

le, nenajíte se, neumyjete se - natož

abyste třeba odjeli do práce. Takový

život je každodenní realitou mnoha

osob s těžkým zdravotním postiže-

ním stejně jako starost, kde na ta-

kovou pomoc vezmou finance. Nej-

vyšší stupeň příspěvku na péči jim

na pokrytí všeho, co by potřebovali,

nestačí.

Jak to naopak může vypadat, když

takový člověk nemusí své dny trávit

starostmi, kde sežene peníze, a má

pomoci tolik, kolik jen potřebuje, se

můžete dozvědět v úvodní reportáži

Radka Musílka. Iniciativa „Zařaďte

pětku!“ usiluje o prosazení indivi-

dualizovaného příspěvku na péči,

například po vzoru Švédska. Že

to funguje, si několik lidí s těžkým

postižením vyzkoušelo v ročním

pilotním projektu a rozdíl je, podle

slov jedné z účastnic, opravdu dia-

metrální – nejenže jsou zajištěné

veškeré denní potřeby, ale je možné

dokonce uvažovat i o pracovní ná-

plni, volném čase a koníčcích, pro

člověka bez postižení jinak zcela

běžných věcech. A i když se to vše

v dnešních kulisách může zdát jako

velký a zbytečný výdaj, institucio-

nální péče, která těmto lidem zbývá

jako poslední možnost (a smutným

faktem je, že jsou často nuceni do ní

odejít „dobrovolně“), vyjde mnohem

dráž.

Nejde jen o peníze. Nenechme

lidem s nejtěžším postižením dile-

ma, které by nikdo z nás nechtěl ře-

šit. Nabídněme jim možnost bydlet

a žít samostatně, možnost realizovat

se a nezakoušet denně strach o to,

zda si budu moci přichystat snídani

nebo jít ven. Nabídněme jim důstoj-

nost. Rozhodně se nám to vyplatí.

Fandím pátému stupni! 

O důstojném žití

strana 14–18

Neziskové organizace:

Klubíčko Beroun rozmotává osudy

rodin s postiženými dětmi

strana 32–34

Alexandra Borská:

Plavala dřív, než se naučila chodit

strana 11–13

Zdislava Odstrčilová:

Dáváme-li každému trochu,

chybí potřebným

strana 38–41

strana 42–45

Život v pevnosti:

(Bez)bariérová Jaroměř

Když chceš, tak to dokážeš.

Pavel Martínek a sport

pro děti s postižením.

strana 20–23

Slavné kavárny:

Kam se dostanete na vozíku?

strana 27–29

Jedno obyčejné odpoledne?

Příběh Kryštofa a jeho rodiny