Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

REFLEKTOR / NEZISKOVÉ ORGANIZACE

cionář a odlehčovací služby s celo-

roční možností pobytu. Starají se zde

o kdysi děti, dnes už dospělé lidi ve

věku od 20 do 45 let, většinou s těž-

kým mentálním a kombinovaným

postižením. Postupně přibyli i klien-

ti s lehčím mentálním hendikepem.

Pro ně začali budovat tréninkové

pracoviště a otevřeli Sociální podnik

Klubák, který bývalé klienty zaměst-

nává.

Nyní pobytové a ambulantní služ-

by Klubíčka využívá pravidelně na

30 klientů, dalších zhruba 25 využí-

vá nepravidelně odlehčovací služby.

„Máme i velkou skupinu asi 150 se-

niorů, kteří využívají naši asistova-

nou dopravu a které převážíme k lé-

kařům, na nákupy nebo po úřadech,“

pokračuje Alena Pecková a přidává

další novinku: „Od loňského června

provozujeme adaptační skupinu pro

ukrajinské předškoláky. Chtěli jsme

pomoci válečným uprchlíkům, tak

jsme zřídili školku a jsme rádi, že

se nám v ní děti střídají. Už jí prošlo

na 30 dětí, které se zde učí češtinu

a poznávají naše zvyklosti. Jejich

prostřednictvím se pak učí i rodi-

če. Do budoucna bychom si projekt

představovali jako integrační česko-

-ukrajinskou školku, aby nepůsobila

selektivně, ale pomohla bezproblé-

movému začlenění ukrajinských

dětí do české společnosti,“ přeje si.

POD TÍHOU ÚVĚRŮ

Klubíčko se úspěšně věnuje i sociál-

nímu podnikání. I díky dotacím z Ev-

ropské unie zakoupili sousední dům,

kde otevřeli gastronomický provoz.

V podniku zaměstnávají osm býva-

lých klientů s mentálním postižením

a tři osoby se zdravotním postižením

jiného typu. V Levandulovém bistru

nabízejí denní menu a různé slané

i sladké pokrmy, které střídají. „Tento

týden měly velký úspěch vdolky, jin-

dy je to kulajda. Zítra lidé přijdou na

ražniči. Stravujeme se tu i my, jídlo

připravujeme pro naše klienty a za-

městnance, což je jistota stálého od-

běru. Zákazníci chodí i na výbornou

kávu a každý týden pečeme jiné typy

dortů. Umíme asi 30 druhů zákusků,

které střídáme,“ říká Alena Pecková

u stolku, kde právě chystají valen-

týnské balíčky růžového cukroví pro

zamilované.

Oba sousední domy jsou na úvěr,

malá nezisková organizace nemá na-

spořené peníze, aby koupila dvě ne-

movitosti. „Žijeme stále pod tlakem

bankovních úvěrů,“ přiznává Alena

Pecková s tím, že by se neobešli bez

podpory řady dárců a nadací, k nimž

dlouhodobě patří např. Konto Barié-

ry, Výbor dobré vůle Nadace Olgy

Havlové, Nadační fond Gramofond,

Nadace ČEZ nebo Nadace Tipsport.

VELKÉ NÁDRAŽNÍ SOUSTO

Další nápady na rozvoj ale Klubíčku

nechybějí. „Vyhráli jsme veřejnou

soutěž na pronájem prostorů rekon-

struovaného berounského vlakové-

ho nádraží, kde budeme provozovat

bistro. Doufáme, že díky lokalitě

u vlaků s cestujícími zde bude mno-

hem větší odběr jídel, která připra-

víme u nás ve Vráži a na nádraží je

dovezeme. V další části pronajatých

prostor představíme neziskové or-

Lidé z Klubíčka

hledali, až našli ve

Vráži u Berouna dům

na prodej. Zde znovu

vybudovali týdenní

stacionář a odlehčovací

služby s celoroční

možností pobytu. Starají

se zde o kdysi děti, dnes

už dospělé lidi ve věku

od 20 do 45 let, většinou

s těžkým mentálním

a kombinovaným

postižením.

Mnozí klienti

uplatní svou

šikovnost

vterapeutických

dílnách.

Zaměstnanci

Levandulového

bistra potěší

strávníky

úsměvem

aochotou.