Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

37

du představit, jak bychom si poradili.

Máme dvě dobrovolnice na hlídání.

Navázali jsme se na Maltézskou po-

moc nebo Dobrého anděla, který nás

podporuje už půl druhého roku. Po-

máhá nám i Spolek Trend vozíčkářů

Olomouc. Všichni se moc snaží, ale

popravdě řečeno, spolky všechno

nemůžou zachránit, chybějí jim ka-

pacity,“ upozorňuje Tereza.

Před rokem si mladí manželé po-

žádali o příspěvek na auto, které je

pro ně naprostou nezbytností. „To

staré po dědečkovi, co jsme měli, už

nebylo spolehlivé. Z úřadu nám při-

šlo vyjádření, že uznávají, že mi něco

je, ale bez řádné diagnózy mě nelze

zařadit do potřebné kolonky v ta-

bulce. Obrátili jsme se tedy na Konto

Bariéry, jehož přístup byl skvělý, což

nám pomohlo i psychicky. Dostali

jsme sedmdesát procent ceny vozu.

Teď díky tomu máme Dacii Jogger,

do níž se vejde vozík i kočárek, tak-

že můžeme fungovat zase o něco

lépe, je to vysvobození a úspora tolik

potřebných sil,“ raduje se a na dálku

děkuje Tereza Richterová.

NÁPAD, CO BY POMÁHAL

Do běžného fungování patří i ro-

dinné výlety, které by Richterovi

s novým autem také rádi podnikali.

„Chybí mi aktivita a kulturní scéna,

kterou jsem předtím žila. Zatím moc

necestujeme, byli jsme na dvou svat-

bách a máme v plánu výlet do Ost-

ravy na interaktivní představení pro

děti v Divadle loutek. Zajímá mě to

i profesně, i když nepopírám, že se

návratu do prostředí trochu bojím

a doléhají na mě emoce. Určitě při-

jdou různé otázky od přátel, ale jsem

konečně připravena opustit svoji

komfortní zónu,“ říká odhodlaně, ale

již s patrnou únavou po dvou hodi-

nách povídání Tereza, která s man-

želem a dobrovolnicí zároveň sledu-

je syna hrajícího si v dětském koutku

nákupního centra.

„Po všech těch zkušenostech mu-

sím říct, že by byla užitečná funkce

rané péče pro dospělé. S Davidem

plánujeme založit službu pružné mo-

bilní psychologické péče pro rodiny

lidí s postižením. Bude fungovat jako

neziskovka s podporou různých na-

dací a grantů. Byla by to užitečná věc

a zároveň práce pro mého muže,“

usmívá se na závěr Tereza, která ví

o potřebě psychické podpory svoje.

A to má doma chápajícího partnera

s profesní erudicí. Co teprve musejí

zažívat ti, kdo takové štěstí nemají… 

Vůbec nevíme, s čím můžeme počítat,

náš život se proměnil v chaos, který

je těžké převyprávět. I naše rodiny

potřebovaly čas, aby vše zpracovaly.