Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 32

ŽIVOT

Plavala dřív,

než se naučila chodit

Alexandra Borská se narodila předčasně

asrozštěpem páteře. Přes všechny pesimistické

předpovědi lékařů zní vyrostla aktivní,

úspěšná asympatická dívka, která má sice

parézu levé nohy, ovšem nijak jí to nebrání

ve výkonnostním plavání ani vřadě dalších sportů.

To vše idíky podpoře Konta Bariéry.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: MILAN JAROŠ

Na svět přišla Alexandra (14) v 31. tý-

dnu těhotenství společně se sestrou,

která však po dvou hodinách ze-

mřela. Předporodní vyšetření přitom

žádný problém nesignalizovala. Ma-

minka Michaela těžké období překo-

nala tím, že se soustředila na inten-

zivní péči o svého potomka, kterému

lékaři předpovídali těžký fyzický

handicap i s možným mentálním

postižením a trvalým upoutáním na

lůžko. Téměř nic z toho se naštěstí

nenaplnilo. „Ať už by všechno do-

padlo jakkoliv, věděla jsem, že bych

svoje dítě nikdy neopustila,“ říká paní

Borská, ze které sálá životní ener-

gie. Kromě Alexandry má ještě starší

dceru studující medicínu a devítile-

tého syna.

NOHU MÍT, ČI NEMÍT?

Alexandra od útlého dětství musela

postupně absolvovat devět operací.

Při první z nich jí byla odstraněna

zakrnělá třetí dolní končetina. Uva-

žovalo se i o amputaci levé nohy,

která si odnesla největší násled-

ky. „Chybí mi kyčel a v koleni ani

v kotníku nohou nepohnu, takže

mi pořád trčí natažená do prostoru.

Třikrát mi ji už rovnali a prodlužo-

vali, zatím celkem o 25 centimet-

rů. Kus cesty ujdu o berlích, do sto

metrů i bez nich, ale jinak používám

speciální vozík, kde mám nohu po-

depřenou. Vlastně mám slabší ce-

lou levou stranu těla. Ruka je však

celkem v pohodě, takže s ní i píšu.

Nejsem dost zdravá, ale ani tak moc

handicapovaná, když se srovnávám

s ostatními lidmi kolem sebe,“ popi-

suje svoji situaci Alexandra.

Když sedí u stolu a nohu si položí

na židli, na první pohled by si člověk

ani žádného handicapu nevšiml. Ne-

pohyblivá noha však dokáže pozlobit

ve zdánlivě banálních úkonech všed-

ního života. „Mám problém hlavně

s oblékáním. Nemohu se předklonit,

takže ponožka či bota představují

velké úskalí. Prostě mi musí někdo

pomoct. Bohužel jsem zatím neobje-

vila žádnou pomůcku, s níž bych to

zvládla sama,“ líčí mladá sportovky-

ně svoje všední výzvy.

VŠESTRANNÁ SPORTOVKYNĚ

Totéž se týká i jejího převlékání před

tréninkem nebo po něm v bazénu.

I proto ji na milované plavání čtyři-

krát týdně vozí asistentka. Dvakrát

týdně pak navštěvuje fitness cent-

rum, protože i to neodmyslitelně pat-

ří k vrcholové přípravě. O finanční

podporu momentálně žádá u Konta

Bariéry, které jí společně se Škoda

Auto už přispělo v rámci projektu

Cyklistika bez bariér na handbike.

„Já už vyzkoušela hodně spor-

tů – od lukostřelby přes monoski

a sledge běžky až po parapaddle-

Když sedí u stolu a nohu si položí

na židli, na první pohled by si člověk

ani žádného handicapu nevšiml.

Nepohyblivá noha však dokáže

pozlobit ve zdánlivě banálních

úkonech všedního života.