Strana 41
41
HLAVNÍ POMOCNÍK – AUTO
Josefov, kde žije okolo dvou a půl ti-
síce z celkem dvanácti tisíc obyvatel
Jaroměře, se rozkládá na kopci a tvo-
ří vlastně jakési město ve městě. Do
roku 1948 koneckonců samostatný
byl. Pěší cesta do centra je na vozí-
ku kvůli délce a převýšení praktic-
ky nemyslitelná. Paradoxní je, že ač
na kopci, samotný Josefov je vlastně
úplně rovinatý. To alespoň trochu
ulehčuje pohyb po dlažbě, která je
vcelku sjízdná, ale leckde chybějí
nájezdy na chodníky. Eva se nijak
nebojí ježdění s vozíkem po vozovce.
Provoz v ulicích je malý.
ale pro běžný pohyb mimo domov
používám mechanický vozík a auto.
Bez toho bych nedala ani ránu,“ kon-
statuje žena, která po dvou rozvo-
dech vede poklidný život se svými
dvěma pejsky. V úzkém kontaktu je
i se svým synem Viktorem (23), kte-
rý u ní donedávna bydlel, ale teď žije
v nedaleké vesnici se svojí snouben-
kou.
Zatím si vystačí s vlastními silami
a pomocí svých rodičů, syna či přá-
tel. Žádné sociální služby nevyužívá,
ale ví, že nějaké možnosti v Jaromě-
ři existují. Například panelový Dům
s pečovatelskou službou Custo dium,
kde jsou i byty zvláštního urče-
ní a zároveň zde sídlí Pečovatelská
služba Jaroměř, která nabízí také
terénní služby. Svoji pobočku má ve
městě i Diakonie.
Před ochrnutím pracovala u dráhy,
což je prý jejich rodinná tradice. Mo-
mentálně ale absolventka dopravní
průmyslovky práci nemá. Na Cent-
rum pracovní rehabilitace Jaroměř,
jež zaměstnává osoby se zdravotním
postižením, se zatím neobrátila. „Pro
zábavu a potěšení svých kamarádek
se věnuji aranžování a úpravě nehtů,
ale nepodnikám. Bylo by to pro mě
příliš náročné. Mám bolesti zad. Mu-
sím je šetřit, neměla bych sedět víc
než tři hodiny v kuse. Žiju z důchodu
a také dostávám příspěvek na bydle-
ní a péči. Není to na žádné vyskako-
vání, ale vyjdu. Nejvíc kromě bydlení
utratím za fitness trenéra, díky kte-
rému se udržuji v kondici. Snažím se
co nejdéle si uchovat takovou hyb-
nost, jaká mi zatím zbývá,“ konstatu-
je Eva Homolová, která za cvičením
jezdí svým vozem čtyřikrát týdně.
Pokud jde o cesty na větší vzdále-
nosti, Eva Homolová si spojení z Ja-
roměře pochvaluje. „Většina autobu-
sů je nízkopodlažních a máme nově
zrekonstruované nádraží, takže i jízda
vlakem je bezproblémová. Jak už jsem
ale říkala, já osobně používám přede-
vším svoje auto. V tomto ohledu se mi
velmi hodí, že nedávno byla až k nám
prodloužena dálnice D11. Díky ní jsem
za hodinu a půl v Praze, kam kaž dý
týden jezdím na trénink curlingu. Ten
hraju čtvrtým rokem za SK Nové Měs-
to nad Metují. Další trénink pak máme
jednou za týden také v Trutnově, tam
je to slabá půlhodinka,“ říká usměvavá
blondýnka, pro kterou je sport hlav-
ním důvodem k cestování.
„Ráda bych jezdila i víc třeba na
delší výlety, ale momentálně moc
nemám s kým, kdo by mi třeba v pří-
rodě zvládl pomoci. Občas vyrazím
za kulturou, ovšem třeba do kina
nebo divadla je to nejlepší do Hradce
Králové, v Jaroměři bych neuspěla.
Oboje se odehrává v Městském kul-
turním středisku, které nemá bezba-
riérový přístup. To platí i o prohlíd-
kách pevnosti Josefov, jež pod něj
také patří. I když s pomocí se na ur-
čitá místa opevnění dostane i vozíč-
kář,“ uzavírá líčení života v Josefově
Eva Homolová.
Pro zábavu a potěšení
svých kamarádek
se věnuji aranžování
a úpravě nehtů, ale
nepodnikám. Bylo by to
pro mě příliš náročné.
Mám bolesti zad.
Musím je šetřit, neměla
bych sedět víc než
tři hodiny v kuse.
Procházka
po hradbách je
s určitou
dopomocí možná.
Doma a s oporou
na krátkou
vzdálenost
Eva zvládne
i pár kroků.