Strana 58
KULTURA / VÝSTAVA NE(MOC)
Výstava Ne(Moc)
DOX, Praha , Poupětova , otevřeno od středy do neděle
do . . , bezbariérový vstup, více na www.dox.cz
Art brut neboli syrové umění je označení pro umělecká díla,
která vytvářejí lidé sduševní poruchou nebo jinak vyloučení
na okraj společnosti.
mům, vnímají tvůrci současný svět
i historii. I když třeba pracují v pani-
ce nebo strachu.
Výstava příchozím klade i otázku,
kde končí normalita tvůrců a kde za-
číná „nemoc“ – pokouší se propojit
kategorii současného umění s díly
art brut. Vedle sebe se tak na stěnách
objevuje tvorba nejen duševně ne-
mocných, ale i společenských outsi-
derů. Prezentuje se řada jmen tvůrců
v evropském i zámořském kontextu.
Školení i neškolení autoři, někteří
s více či méně vážným postižením.
A prezentace desítky českých autorů
na rozlehlé výstavě se jistě neztrácí.
Jsou mezi nimi světově známý Zde-
něk Košek nebo začínající student
Matěj Hošek.
Autentický umělecký výstavní
protest připravil DOX ve spolupráci
se spolkem ABCD, jedna z aktivních
kurátorek projektu, Mgr. Ivana Brád-
ková, rok před zahájením výstavy
Ne(Moc) po dlouhé nemoci bohužel
zemřela.
DVA OSUDY ZA VŠECHNY
U každého vystaveného díla je
v Doxu krátký životopis autora, jí-
mavý i značně dramatický. Zastavi-
ly jsme se s kurátorkou jen u dvou
jmen: rodáka z Duchcova Zdeňka
Koška a amatérské výtvarnice z Pe-
trohradu Jeleny Osipovové. Zdeněk
Košek byl vyučený typograf, který
se věnoval kresbě a olejomalbě. Zají-
mavý solitér, kterému učarovaly tva-
ry oblaků (sám se považoval za svě-
tového meteorologa), koncem . let
onemocněl schizofrenií. Ještě během
života začal svá díla vystavovat.
Teoretička umění a kurátorka Te-
rezie Zemánková poznala umělce
osobně a vzpomíná: „Jezdila jsem ho
navštěvovat do Ústí, právě od Zdeň-
ka Koška jsme si vypůjčili motto celé
výstavy: ,Nebyl jsem nemocný, byl
jsem mocný až moc‘, kterým popsal
období, kdy řídil počasí na celém
světě. Přátelím se s mnoha český-
mi autory, zastoupenými na výstavě,
a jsem moc ráda, že jsem poznala
také Jerryho Gretzingera, který při-
letěl z USA do Doxu nainstalovat
svoji gigantickou mapu.“
Nepřehlédnutelná jsou vystavená
díla takzvané babičky opozice, rus-
ké amatérské malířky Jeleny Osi-
povové (), která vystudovala
střední uměleckou školu v Petro-
hradě. Zúčastňuje se aktivně pro-
testů proti agresi na Ukrajně, byla
opakovaně zatčená. Originály jejích
děl – mnohdy jen kartony vzniklé
v prvních měsících tohoto roku – se
objevily na výstavě v Praze. I když
se obvykle projekty s mezinárodní
účastí řeší s významným časovým
předstihem, právě u této výtvarni-
ce aktuální atmosféra předhonila
všechny plány.
Ptáme se Terezie Zemánkové, jak
se sem vlastně díla Jeleny Osipovové
dostala. Odpoví s úsměvem: „Přivezl
je kurýr asi dva dny před vernisá-
ží. Kurátor Otto M. Urban je nechal
propašovat přímo z Petrohradu, ale
ani on neví, kdo je nakonec do Čech
dovezl. Víme jen, že tomu odvážlivci
hrozilo patnáct let odnětí svobody.“