Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 43

43

říct, že Cheb v oblasti bezbariérovos-

ti nijak zvlášť nevybočuje z reality

podobně velkých měst v České re-

publice. Veřejný prostor se postupně

zlepšuje, ale stále musíte počítat s tím,

že menší obchody, restaurace a další

podobná místa často „zdobí“ nějaký

ten schod. Přesto tvrdí, že většina po-

třebných služeb je dostupná. Nechybí

nemocnice s rehabilitací ani přístup-

né divadlo, bazén nebo kino.

Rekonstrukcí nedávno prošlo

i místní nádraží, takže vlakovému

spojení se světem nic nebrání. Staví

zde i Pendolino, takže přibližně za ho-

dinu a čtvrt můžete být v Plzni, za dvě

hodiny a dvacet minut v Praze. Měst-

skou hromadnou dopravu zajišťují

autobusy, které jsou podle jízdního

řádu nízkopodlažní, ale podle Kristi-

ána to prý na některých místech hatí

nepříliš vyhovující zastávky. Po dle

svých slov preferuje ježdění autem

a těší se na řidičák i vlastní vůz.

„Když to řeknu čistě subjektivně,

moc lidí s postižením v Chebu ne-

potkávám ani se tu s nikým neznám.

Řekl bych, že s nabídkou sociálních

služeb, práce nebo volnočasových

aktivit to není žádný zázrak. Vím

o zapsaném spolku Joker, který se

věnuje hlavně zaměstnávání a po-

skytuje i nějaké služby třeba v podo-

bě asistence. A také tu působí poboč-

ka Centra pro zdravotně postižené

Karlovarského kraje, kde jsem si ne-

dávno půjčoval vozík,“ popisuje své

zkušenosti Kristián.

PO STUDIÍCH DO SVĚTA?

Pohled do katalogu sociálních služeb,

který má město Cheb na svých strán-

kách, je trochu optimističtější. Vedle

výše zmíněného jistě nelze opome-

nout ani aktivity místní Farní charity,

Sdružení tělesně postižených Zápa-

dočeského výběžku, Sportovní klub

vozíčkářů Západočeského regionu či

pobočku SONS. Zbylé sociální služby

se soustředí především na seniory.

V domovech jim určených nechybí

ani několik bezbariérových bytů.

Nemůžeme zapomenout ani na

otázku vzdělávání. V Chebu nechybí

základní škola zaměřená na žáky se

speciálními vzdělávacími potřebami,

najdete zde i bezbariérově přístupné

gymnázium nebo Ekonomickou fa-

kultu Západočeské univerzity. Kris-

tián si po nepříjemných peripetiích na

jedné chebské základní škole a v prv-

ním ročníku pražského jazykového

gymnázia Amazon vybral pražský

Jedličkův ústav a školy, kde by měl za

necelé dva roky maturovat.

Co bude dál, ještě neví. Rád by

se věnoval studiu psychologie a žil

v některé ze skandinávských zemí.

Nezapře tak svoje světáctví a roz-

hled. Ale jak sám zároveň říká: „Kdo

ví? Možná nakonec zůstanu v Praze,

nebo dokonce i v Chebu.“ 

Centrum města

je hezky opravené,

ale dlažba je stále

dlažba...

Kristián

se netají svým

duchovním

založením.

Soudě z krátké prohlídky

a vyprávění pánů

Jelínkových se vlastně

dá říct, že Cheb v oblasti

bezbariérovosti nijak

zvlášť nevybočuje

z reality podobně

velkých měst v České

republice.