Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 52

KULTURA
Ukotvená
vdokumentu
Točí dokumentární snímky
už skoro třicet let, mapuje
často tabuizovaná témata.
Režisérka Dagmar Smržová
nedává návod na řešení
problému, jde jí především
opoukázání na problém
apříběh samotný. Stejně
jako vjejím zatím posledním
dokumentu ohandicapované
Janě zčesko-polského pomezí.
To už vypadá na vaši celoživotní
linii, točit lidské osudy…
Můj první film, absolventský, Čas
na člověka, asi o mé orientaci vy-
povídal. Byl to příběh talentovaného
schizofrenika, kterého ničila váž-
ná nemoc, a přesto maloval krásné
obrazy, psal knihy. Hledám a točím
hrdiny, kteří se navzdory těžkému
osudu nevzdávají, a nejvíc se mi líbí,
když skrze jejich těžký osud mohu
poukázat na nějaký celospolečenský
problém.
Studovala jsem FAMU v ročníku
Fera Feniče a krátce nato se otevíra-
la Nova – nastoupila jsem tam jako
nadšená absolventka do formátu Na
vlastní oči. Fakt hezké období. Točili
jsme reportáže, které ukazovaly na
viníka, a díky tomu mohl být často
skutečně potrestán. To už dnes není
většinou možné, devadesátá léta to
umožňovala. Byli jsme takoví bo-
jovníci za spravedlnost s kamerou.
Pak mě stáhl Fero Fenič do Febia,
a myslím si, že hodně let držel žánr
dokumentu „nad vodou“. Dělala jsem
miniatury, jako např. Jak se žije mo-
delkám, Jak se žije kouzelníkům, Jak
se žije fotbalovým rozhodčím, mno-
ho Genů a Zpovědí, což byly zase
příběhy zajímavých osobností, např.
Zpověď Heleny Růžičkové, lesbické
Nataši, posledního potomka šlech-
tické rodiny, muže s polovinou těla.
Stopáž filmu pro mě není problém.
Vždycky to nějak vychytám. Mám
v sobě vnitřní hodiny, jsem po otci
Text: MICHAELA ZINDELOVÁ
Foto: ARCHIV ČESKÉ TELEVIZE, MOLOKOFILMU A ČTK
Můžeš