Strana 17
OD NADŠENÍ KE ZKUŠENOSTEM
Název sdružení byl inspirován stej-
nojmennou knihou od Antoine de
Saint-Exupéryho a hezky odkazuje
na to, že organicky vzniklo společen-
ství lidí – svět vzájemně propojených
různými osobními vazbami postave-
ný na dobrovolnictví a zápalu pro věc.
Někdo se zapojil třeba jednorázově,
jiní nárazově, další vytvořili zhruba
dvacetičlenné pevné jádro. Zjevnou
motivací je radost z práce s dětmi.
„Fungovalo a stále to funguje taky
jako seznamka svého druhu. Vzniklo
nám tu postupně hned několik part-
nerství,“ podotýká Jakub, který se
jako jeden z mála jmenovaných neži-
ví pedagogickou profesí.
Začátky ovšem nebyly jen radost-
né. „Při pořádání prvního tábora jsme
doplatili na svoji mladickou nezku-
šenost. Překypovali jsme nadšením,
ale vybrali si naprosto nevhodné tá-
bořiště v podobě chatové osady plné
bariér. Bylo nás jen šest a ke všemu
brutálně lilo. Děti se myly v rybníce
a vůbec to byla celkově taková pun-
ková jízda,“ vzpomíná Honza. Jeho
švagrová Kristýna ho s úsměvem
doplňuje: „Když jsme se vrátili, pro-
spala jsem v kuse dvacet čtyři hodi-
ny. Mamka mě chodila kontrolovat,
jestli vůbec ještě žiju. Dodnes na to
všichni vzpomínáme a v hlavách už
máme jen ta pozitiva.“
Na chvíli sice zavládl pocit, že si
ukousli moc velké sousto a už ni-
kdy to nebudou opakovat. Jenže děti
byly nadšené. A jejich rodiče vlastně
taky. Takže jakmile odezněla únava,
elán se vrátil. Začalo osobní hledání
lepších tábořišť. Přes několik dalších
míst nakonec došli k tomu součas-
nému, kam jezdí už pět let. A brzy
po startu postupně začaly přibývat
i další akce v průběhu roku, většinou
víkendové – rafty, cyklistické výlety,
lyžování na horách i rybaření. Své-
ho času probíhaly i víkendové akce
s výlety, ale z těch už sešlo. „Sou-
časnou nabídku aktivit považujeme
za ideální za aktuálních podmínek.
Nemáme v plánu něco přidávat. Za-
čínali jsme jako studenti, pak přišla
práce, mnohým z nás už i rodiny,“
konstatuje Kamila, jejíž dva synové
zatím běhají někde kolem.
RADOST IPRO RODIČE
S příchodem péče o vlastní potomky
přišlo ještě hlubší pochopení toho, co
pořádání takových táborů či výletů
znamená pro rodiče, kteří na ně své
ratolesti posílají. Péče o dítě dokáže
být velmi vyčerpávající, což u těch
s postižením platí v určitých přípa-
dech několikanásobně. Mít možnost
svěřit ho do rukou zodpovědných
vedoucích, z nichž mnozí mají pro-
fesionální průpravu i zkušenosti, je
k nezaplacení: Stejně jako zážitky,
které by si tyto děti odjinud jen těž-
ko odnesly. Na rovinu se tak dá říct,
že jde o ideální formu respitní péče.
Podle Kamily se ovšem v poslední
době zvětšuje vůle běžných základ-
ních škol brát na mimoškolní akce
i žáky s postižením.
Zájemci se rekrutují hodně z řad
žáků Jedličkova ústavu a škol, ně-
kdo získá kontakt přes známé nebo
internet (www.zemelidi.cz). „Máme
hodně pravidelných účastníků. Ně-
kdo jezdí třeba jen na tábor, jiní se
zapojují téměř do všeho. Nováčky
každopádně vezmeme nejprve na
nějakou menší akci, abychom se na-
vzájem poznali, než se vypraví na tá-
bor. Někdy se stane i to, že se nako-
nec rozhodne nejet,“ popisuje proces
Kristýna.
CHTĚLO BY TO PHOTOSHOP
Díky sponzorům a podporovatelům
je všechno cenově dostupné, i když
rodiče za děti platí. Dobrovolníci mají
pobyt a stravu zdarma. „Jsme vděční
za podporu od lidí, jako je náš Karel
,Mecenáš‘ Koranda, ale i od organi-
zací, jako je Nadace Jedličkova ústa-
vu a samotný Jedličkův ústav a školy.
V prvních dvou případech jde o pod-
poru finanční, v tom třetím se jedná
o zázemí a dopravu. Základnou je
nám Komunitní centrum Hrubého.
K dispozici máme také Ford Transit,“
vypočítává nezbytnosti fungování
Honza.
Ačkoliv jsme se snažili svou pří-
tomností narušit zažitý chod tábora
co nejméně, pozornosti dětí jsme
pochopitelně neušli a velmi rych-
le jsme se stali součástí dění. Jeden
z chlapců se živě zajímal o práci fo-
tografa Milana. Pochlubil se, že se učí
s Photoshopem, a vyptával se, zda to
s ním umí i on. Pak si nechal ukázat
na displeji fotoaparátu pořízené fot-
ky, které okomentoval slovy, že to asi
bude chtít ještě trochu upravit. Snad
se mu bude konečný výsledek líbit.
Nám se každopádně v Zemi lidí líbilo
velmi.
Máme hodně pravidelných účastníků.
Někdo jezdí třeba jen na tábor,
jiní se zapojují téměř do všeho.
Nováčky každopádně vezmeme
nejprve na nějakou menší akci,
abychom se navzájem poznali, než
se vypraví na tábor. Někdy se stane
i to, že se nakonec rozhodne nejet.
Hry a fantazie
jsou hlavní náplní
všech táborů.
17