Strana 13
Je září…
Po příjemném letním zvolnění
a možná i lenošení se zase všichni
scházíme ve školách, na pracoviš-
tích i v zázemí domovů. Je to jakoby
nový začátek poté, co jsme si vy-
brali svůj time-out. Daleké výhledy
na vzdálené kopce jako výzva
k tomu, abychom se k nim vydali
tak, jak jsme, se svými zátěžemi,
ale i se svými zdroji. Chvíle k tomu,
abychom se rozhlédli, s kým se
můžeme vydat na cestu, protože
spolu se to táhne lépe. S druhými
zjišťujeme, že nejsme sami, kteří
nesou svá břemena a své úkoly.
Máme přirozenou tendenci považo-
vat ty svoje těžkosti za větší, než
je tíha těch, co nesou druzí. Někdy
bychom možná byli překvapeni tím,
že všechny mají svou váhu a tíhu.
Jen způsob, jakým je nesou, může
být pro nás inspirující, a nakonec
i my můžeme být zdrojem nových
řešení pro ty druhé.
A tak bych rád na prahu nového
ročního období povzbudil sebe
i nás všechny z rodiny „Můžeš“
k odvaze a k naději. Vždyť podzim
není jen časem plískanic, ale též
plodů v zahradách a nových po-
čátků. Možná přijde sníh a mráz,
ale i ty přečkáme v dělném
společenství, když dokážeme ve
chvílích stmívání zahlédnout i pří-
slib světla a řád života, do něhož
je vtištěno poznání, že po noci
přichází den, po zkoušce úleva
a naděje klíčí ze semínek, která
jsou zdánlivě ztracena v půdě.
A tak si přejme, abychom v hloubi
pod vlnami, které nás někdy nesou
a jindy se v nich zmítáme, pociťo-
vali zrnka naděje, třebaže se musí
teprve rozvinout. Pracujme tedy
pro naději.
Věř mi, že Můžeš!
Obtíže zmůžeš.
Jsi na to sám? Přítel pomůže
a ty je přemůžeš!
Autor je klinický a poradenský
psycholog, člen Rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jaroslava ŠTURMY
13
tíží byl připravený doprovodný vůz
s nájezdovou plošinou.
Bez pomoci přátel, kteří vozíčká-
ře doprovázejí, bychom se neobešli.
Pomocníci vozíčkářům asistují s bez-
počtem úkonů, se stavěním stanů,
přesuny z vozíků do spacáků a na
vozík, zapojováním do nabíječek,
s oblékáním, hygienou a sebeobslu-
hou v průběhu jízdy. Pro každého
pomocníka není problém najít práci,
na kterou se cítí a která odpovídá jeho
schopnostem. Pro předposlední den
výpravy byla připravena trasa dále po
stezce Ohře ze Sokolova do Svatoš-
ských skal nedaleko Karlových Varů.
Délka trasy byla podstatně kratší než
v předchozích dnech, a tak jsme měli
více času pro odpočinek a dobíjení
v restauracích po cestě. Závěrečný
večer jsme strávili v přilehlých pro-
storách Restaurace Svatoš, která se
nachází přímo pod skalami.
Za šest let trampování jsme ujeli
přes km, našich výprav se zú-
častnilo přes vozíčkářů a
pomocníků. Děkujeme všem za
podporu a těšíme se, že i v následu-
jících letech budeme moci společně
dělat z ležáků jezdce.