Strana 42
ŽIVOT / JAK SE ŽIJE… V CHEBU
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: MILAN JAROŠ
Cheb je nejzápadnějším okresním
městem naší republiky s přibližně tři-
ceti tisíci obyvatel. Leží na řece Ohři
jen pět kilometrů od hranic s Němec-
kem, což do značné míry formovalo
jeho historii i tvář. Z architektonic-
kého hlediska to dokládá především
zdejší hrad a takzvaný Špalíček, iko-
nický soubor jedenácti hrázděných
domů z . století na náměstí Krá-
le Jiřího z Poděbrad. Tento symbol
města je stejně známý jako událost,
o níž slyšel snad každý školák, který
dával jen trochu pozor při hodinách
dějepisu – v Chebu byl roku
zavražděn vojevůdce a svého času
nejvlivnější muž Českého království
Albrecht z Valdštejna.
Na tuto i další historické událos-
ti odkazuje časová osa vetknutá do
dlažby pěší zóny v centru Chebu, kde
začínáme naši procházku městem.
Kristián () ji absolvoval za pomoci
elektrického kola, které používá ke
svému pohybu. Chodit sice dokáže,
ale i s pomocí hole ujde jen krátkou
vzdálenost. Důvodem je vzácné dě-
dičné onemocnění s názvem muko-
lipidóza III. typu. „Je to střádavé one-
mocnění. Především do měkkých
tkání se mi ukládají lipidy a různé
škodlivé látky. To vede ke kosterním
změnám a bolestem. Rovněž mám
osteoporózu, artrózu a problémy se
srdcem,“ popisuje ve zkratce svůj
handicap Kristián.
Coby introvert je velmi rád doma,
ale zároveň dokáže být komunika-
tivní, hodně cestuje a vede zajímavý
život. Momentálně tráví nejvíc času
v Praze, kde studuje třetí ročník
oboru sociální činnost v Jedličkově
ústavu a školách. Vedle toho se na
reprezentační úrovni věnuje stolní-
mu tenisu, s nímž už viděl hezký kus
světa, včetně například Argentiny, od-
kud si přivezl i turnajové první místo.
Zbývá-li čas, neodolá také rekreační
střelbě z různých druhů zbraní.
MÍSTY JEN SPOMOCÍ
Jelikož je Cheb vcelku kopcovitý a his-
torické centrum plné dlažebních kos-
tek, velmi se mi coby vozíčkáři hodila
pomocná ruka Kristiánova tatínka
Štěpána (), který nemálo přispěl
nejen svými svaly, ale také postřehy.
Oba se shodnou, že v oblasti bez-
bariérovosti udělalo město největší
pokrok v uplynulých deseti letech.
Hned na několika místech mi ukázali
budovy, kde si Kristián ještě z dětství
pamatuje schody, ale dnes už je zde
nájezd. Bohužel to však není případ
nově vzniklého Retromusea, které
nás cestou zaujalo. Do vstupu vedl
ale jen jeden schod, jenž by se dal
snadno vyřešit. Uvidíme, zda si náš
návrh vezmou provozovatelé k srdci.
Nájezdová rampa naopak nechyběla
do nedalekého chrámu sv. Mikuláše
a sv. Alžběty, ačkoliv její sklon vyža-
duje pomoc chodícího doprovodu.
Stejně jako okolní terén.
Když už je řeč o nájezdech, na
chodnících většinou nechybějí, ale
narazili jsme na tradiční nešvar čes-
kých měst. Někteří řidiči si nevšim-
nou nebo nerespektují jejich přítom-
nost, pokud nejsou přímo součástí
přechodu pro chodce. V tomto kon-
krétním případě jsme sice s potě-
šením kvitovali existenci bezbarié-
rových veřejných toalet za budovou
Městského úřadu Cheb, jenže jedno
z vozidel nám svou přítomností zha-
tilo přístup (nejen) k nim.
LEPŠÍ STANDARD
Soudě z krátké prohlídky a vyprá-
vění pánů Jelínkových se vlastně dá
V nejužším místě
uličky mezi
Špalíčkem
se dva vozíky
sotva vyhnou.
Kolem chrámu
sv. Mikuláše
a sv. Alžběty
není povrch
ideální.