Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 46

ŽIVOT / AKTIVNĚ – PARABADMINTON

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto:

ARCHIV KLUBU SHARKS BADMINTON

Každou novou sezonu zahajuje klub

Badminton Sharks Brno dvouden-

ním soustředěním parabadmintonu

na kurtech ve Sportcentru v Brně-

-Ivanovicích. Vítá mě Pavla Grycová,

iniciátorka tréninkové parabadmin-

tonové skupiny, dynamická akční

žena, která dala první impuls k pra-

videlným tréninkům.

KRŮČEK PO KRŮČKU

Pavla se sama dlouhé roky věnova-

la závodně házené, pak začala hrát

badminton. Často ji na tréninky do-

provázel její syn Tomáš. Tomáš stej-

ně jako jeho dvojče Adéla má DMO.

Nyní osmnáctiletá dvojčata odma-

lička závodně plavou. Tomášovi se

badminton líbil, někdy si s mámou

„pinkli“.

Pavla zná dobře úzké mantinely

„para“ sportu v moravské metropo-

li: jen plavání, bowling… Přemýšlela

tedy o možnostech změny. Zdraví

se při badmintonu pěkně naběhají,

ale dá se hrát i s postižením, předpo-

kladem je dobrá horní polovina těla.

„Začala jsem pátrat po místě, kde

by se parabadminton provozoval,“

začíná Pavla vyprávět příběh o za-

čátcích. „Obvolávala jsem postupně

adresy, kde by mohl Tomáš dostat

soukromé hodiny. I když syn nemá

ruce stoprocentní, věřila jsem, že by

byl hry schopný. Nepochodila jsem,

nebyl o to zájem. Většinou jsem do-

stala odpověď, že s vozíčkáři nemají

zkušenosti…“

Nakonec se Pavla dovolala hlav-

nímu trenérovi a předsedovi klu-

bu Badminton Sharks Brno Tomáši

Vovsovi, profesionálnímu trenérovi.

„Jako jediný měl odvahu vyzkoušet

něco nového a souhlasil s trénováním

vozíčkářů. Oslovila jsem maminky

z plavání a našla tam dvě zájemkyně

o badminton – první tréninky mohly

začít. Začalo nabíhat ovšem i kolečko

starostí, které jsme museli zvládnout.

Nájem kurtu (hned zpočátku nám po-

mohlo Konto Bariéry), sportovní vozí-

ky, rakety a míčky…“

NEČEKANÁ CESTA DO JAPONSKA

Nakopnutí vzhůru začalo telefonním

hovorem. „Po dvou letech trénování

nás nečekaně kontaktoval zástupce

japonského velvyslanectví,“ zavzpo-

míná Pavla. „V rámci propagace na-

stávajících olympijských her v To-

kiu  zvali začínající sportovce

olympijských sportů na týdenní pro-

jekt. Nejprve jsme si mysleli, že se

jedná o nějaký omyl, ale nakonec byli

opravdu pozvány dvě děti, jejich do-

provod a trenér na týdenní pobyt do

Tokia. Byla to báječná návštěva, měli

jsme mimo jiné příležitost trénovat

a učit se od japonské parabadmin-

tonové reprezentace a samozřejmě

poznávat japonskou kulturu!“

Najednou měli Sharks „něco“ za

sebou. Pavla seznámila s výsledky

cesty do sportovního centra v To-

kiu Český badmintonový svaz, Čes-

ký paralympijský výbor a Český

svaz tělesně postižených sportovců.

A pohyb dopředu byl brzy znát, klub

uspořádal první turnaj a otevřené

soustředění, kde si mohli zájemci pa-

rabadminton vyzkoušet. Pomalu se

začali přidávat další hráči. „Ozval se

Lukáš Šembera, velký talent ve světě

motorek, který po úraze skončil na

vozíku. Po krátké době vyjel na me-

zinárodní turnaje. V Česku jsme sice

byli pořád sami, ale začínali jsme být

pomalu vidět,“ vypočítává Pavla. „Po

Japonsku se k nám nabalovali další

Přitažlivost

opeřeného míčku

Badminton je nejrychlejší raketový sport.

Hráč musí mít postřeh, hbitost avýbornou

kondici. Přitažlivosti opeřeného míčku

neunikl ani parabadminton, ikdyž jeho

nástup unás nebyl vůbec snadný.

Na začátku šlo spíše o zpestření

volného času tří dětí na vozíku.

Dnes se dá hovořit o závodní skupině.