Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 54

KULTURA / REŽISÉRKA DAGMAR SMRŽOVÁ

hudebník, a díky muzice, v níž jsem

vyrůstala, mi přešel rytmus do krve.

Také jsem začínala ve střižně jako

asistentka střihu. Tam jsem se hodně

naučila od skvělých televizních stři-

hačů, Míši Lišky a Hanky Trejbalové.

Už tehdy jsem si dokument zamilo-

vala a zůstala u něj. Baví mě osudové

přesahy. Ale přece jen, ráda bych si,

než v profesi skončím, zkusila nato-

čit i hraný film nebo seriál.

Vaše silné komorní příběhy jsou

velmi otevřené. Víte, kdo je sle-

duje?

Pouštím se často do bolavých zále-

žitostí, moje filmy jsou obtížné od

samého tématu, ale přesto se vždy

snažím, aby byly i pro většinového

diváka. Do každé tragédie se snažím

dostat humor, nalézt ho v příběhu

a skrze něj předložit lidem těžkou

problematiku, např. Zachraňte Ed-

wardse – o manželích ze Zlína, kteří

se rozhodli, že přivedou na svět hol-

čičku s těžkým postižením, nazýva-

ným Edwardsův syndrom, a posta-

rají se o ni tak dlouho, dokud bude

třeba. Chtěla jsem poukázat na tlak

prenatální diagnostiky na budoucí

maminky, aby při sebemenším po-

dezření absolvovaly potrat. Zvedla se

velká vlna ohlasů, pozitivních i nega-

tivních. Je bezvadné, když film vyvo-

lá reakce.

Moje filmy milují více ženy než

muži. Ale možná je to tím, že se ne-

bojí si je pustit. Otevřou se tématu,

nabízeným citům, a potom přivedou

do kina nebo k televizi i svého muže.

A ten už potom od filmu neodejde,

ale sám si ho nepustí. Kolegové mi

někdy říkají, že mám víc mapovat

problém: třeba záležitost sexuál-

ní asistence nebo že žena nemá na

chráněné bydlení. Já ale ráda na pro-

blém poukazuji zábavně, s emocí

a pravdivostí, které si u svých hrdi-

nů vážím. Když už se rozhodnou se

mnou spolupracovat, jdou do toho

většinou se vším všudy. Navzdory

kritice, která nás nemůže minout.

Vněkolika snímcích se zabývá-

te problematikou sexu, dlouho

tabuizovaným tématem. Víc se

oněm hovoří vsouvislosti slidmi

spostižením až vposledních

letech.

Podívala jsem se na to téma nejdřív se

třemi handicapovanými kluky, v do-

kumentu Miluj mě, jestli to dokážeš

(). Tři kluci na cestě za sexem,

taková televizní road movie. Ten

snímek měl velký ohlas, u nás i na

zahraničních přehlídkách. Téma se-

xuální asistence a toho, co s ní souvi-

sí, jsem otevřela jako první u nás. Ale

nechtěla jsem se tím zabývat edukač-

ně nebo poskytovat informace. Chtěla

jsem, aby si diváci uvědomili, že i lidé

mající nějaký handicap potřebují lás-

ku, něhu, intimitu. Bohužel si myslím,

že máme ve všem, co se týče otevře-

ného přístupu k sexu handicapova-

ných, co dohánět.

Po uvedení Miluj mě, jestli to do-

kážeš jsem dostávala řadu ohlasů

s žádostmi, že si diváci přejí podob-

ný příběh o dívkách. Dala jsem na

facebook výzvu, že bych ráda nato-

čila otevřený příběh s handicapova-

nou mladou ženou, a ozvalo se mi

jich několik. Potom se ozvala Janice

„Provokace“ Urbanová z Bernar-

tic. Napsala mi: „Jdu do toho, řeknu

všechno, nemám co ztratit!“

Proč jste zvolila právě Janu?

Dojela jsem do jejího bydliště, a na-

jednou se mi v Bernarticích odkrý-

valo drama, které by si ani Shake-

speare nevymyslel. Poznala jsem

Urbanovy: matku Martinu, která

má dvojčata, mladé krásné ženy, ale

obě s postižením. Jedna se narodila

s mozkovou obrnou a její stav se po-

stupně tak zhoršil, že se o sebe dnes

sama nepostará, a druhá je od naro-

zení nevidomá. Martina, matka, se

Dagmar Smržová (*)

Česká režisérka adramaturgyně. Absolvovala FAMU, obor

dokumentární tvorba.

Je režisérkou aautorkou řady dokumentů především pro

Českou televizi, natočila dokumentární cyklus otatíncích na

rodičovské dovolené Táta jako máma, svelkým diváckým

zájmem se setkaly celovečerní dokumenty Zachraňte

Edwardse, Nejtěžší volba nebo Otázky pana Lásky pro HBO.

Vroce  odkryla tabuizované téma sexuální asistence

(Miluj mě, jestli to dokážeš), otři roky později se ktématu

vrátila (Chci tě, jestli to dokážeš). Její snímky získávají

festivalová idivácká ocenění unás ivzahraničí.

Se svým mužem, také dokumentaristou, vychovala tři syny:

Josefa, Matěje aJakuba.

Stopáž filmu pro mě

není problém. Vždycky

to nějak vychytám. Mám

v sobě vnitřní hodiny,

jsem po otci hudebník,

a díky muzice, v níž

jsem vyrůstala, mi přešel

rytmus do krve.

Během natáčení

se i cestovalo...