Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 35

35

jede bez spolujezdce, je při dobíjení

auta odkázaný jen sám na sebe.

NABÍJEČKY OBKLOPENÉ

BARIÉRAMI

Společný test magazínu Můžeš a re-

dakce Aktuálně.cz ukázal, že nej-

větším problémem dobíjecích stanic

bývají stavební úpravy jejich bez-

prostředního okolí. Mnoho z nich se

nachází na vyvýšeném místě, často

za mohutnými sloupky. Kromě toho

projektanti nezřídka na parkovací

místa nechávají připevnit žluté par-

kovací dorazy, aby auta nenaráže-

la do nabíječek. Často navíc chybí

dostatek manévrovacího prostoru

okolo míst vyhrazených pro nabíjená

auta. Všechny tyto okolnosti kom-

plikují nebo úplně znemožňují vo-

zíčkářům dostat se k elektrickému

kabelu a k ovládacímu displeji.

Zkouška odhalila nevhodné sta-

vební provedení nabíjecích sta-

nic v polovině případů – například

u stanice společnosti ČEZ na praž-

ském Zličíně nebo u nabíječky stej-

ného prodejce elektřiny v Berouně

u Kauflandu. Podobně figurant na

vozíku neuspěl s přístupem ke ka-

belu u stojanu Pražské energetiky na

parkovišti u berounského obchodu

Penny. Ani Lidl na pražském Barran-

dově nemá pro řidiče na vozíku svou

dobíječku dobře přístupnou.

Možnost připojit se k elektřině

není však jen výsadou parkovišť

u supermarketů. Developeři je zřizu-

jí také na nových sídlištích. Vyzkou-

šeli jsme dvojici takových dobíječek

na zličínském parkovišti v soused-

ství nedávno postavených bytových

domů. Překvapivě obstály zcela od-

lišně, přestože je obě provozuje stej-

ná firma – Pražská energetika. K jed-

né nabíječce se vozíčkář nedostal,

protože stojí na vysokém obrubníku,

uprostřed travnatého porostu a obě

místa pro elektroauta jsou natěsnaná

vedle sebe. Jen o blok domů dále se

však nabíječka nachází na chodníku

a i řidič na vozíku se k ní dostane

přes nízký obrubník nebo po neda-

lekém přechodu pro chodce, a aku-

mulátory svého vozidla tak dobije.

NEZBYTNÝ PROSTOR

Dobře v testu obstála také vysoko-

rychlostní nabíječka Ionity na dálnici

D u Berouna. Kabely má natočené

tak, že se k nim vozíčkář dokázal

dostatečně přiblížit a na asfaltu mu

nestály v cestě ani žluté parkovací

zábrany. Na výbornou pak obstály

nabíječky v podzemí nákupních ga-

lerií, kde vozíčkář nemusí překoná-

vat žádné bariéry.

Na rozdíl od

benzinových pump

nemůže handicapovaný

při tankování počítat

s pomocí obsluhy. Pokud

jede bez spolujezdce,

je při dobíjení auta

odkázaný jen sám na

sebe.