Strana 45
45
ním zasáhne víc, než je tomu ve vel-
kém městě, Lucie si nijak nestěžuje.
„Přestože jsme se přistěhovali teprve
krátce před narozením dcerky, oko-
lí přijalo naši situaci dobře. Zatím
je malá a nepoutá pozornost. Necí-
tíme se nějak stigmatizováni nebo
sociálně izolováni, i když do místní
komunity moc zapojení nejsme. Ro-
diny i přátele máme jinde, ale máme
od všech velkou podporu a jsme
v kontaktu, včetně malých dětí, což
je určitě fajn,“ konstatuje s potěšením
mladá žena. Momentálně je plně od-
dána péči o svou první ratolest, ale
nevylučuje, že časem přibude Ba-
runce bratr nebo sestra.
Zároveň si velmi pochvaluje služ-
by rané péče. „Je to skvělá věc. Pra-
videlně k nám jezdí. Od začátku
nám moc pomáhali a patří jim za
to velký dík,“ říká paní Lucie, která
rozhodně patří mezi lidi, jimž ne-
dělá problém najít si samostatně
informace. Přesto zjistila, že nejuži-
tečnější rady získá osobně přímo od
konkrétních lidí. Vedle rané péče
a dalších odborníků jsou tak užiteč-
ným zdrojem také rodiče v podobné
situaci.
Přesto se s Barunkou zatím přímo
nezapojili do organizací sdružujících
komunitu kolem dětí s podobným
postižením. „Covid nám přibouchl
dveře k akcím pořádaným ranou
péčí, tak snad už to teď bude lepší.
V příštím roce bych ráda zkusila za-
pojení Barunky do mateřské školy,
aby přišla víc mezi děti,“ prozrazuje
svoje plány Lucie. Vyhlédla si spe-
ciální školku v nedalekém okresním
městě, vzdálenou jen asi deset minut
jízdy autem. O důvod víc, proč se
bude nový motorizovaný pomocník
hodit!
konce jsme měli možnost absolvovat
kurz přímo v Německu. To bývá
obvykle finančně dost náročné. My
ale měli štěstí, že si Barunku vybrali
jako ukázkové dítě, na kterém ostat-
ním demonstrovali, jak se má cvičit.
Nepopírám, že bychom tam ještě ně-
kdy rádi jeli. Byl to i moc hezký výlet
na pěkné místo nedaleko Mnichova
u jezera pod Alpami,“ vzpomíná paní
Lucie a dodává, že nesmí zapome-
nout ani na hipoterapii, kterou má
její dcerka ve velké oblibě.
KDYŽ JE AUTO NEZBYTNOST
Rodina žije v jihomoravské vesnici.
Pravidelně za terapiemi dojíždí do
Brna a Prahy, občas také na rehabi-
litační pobyty do Bohuslavic. K tomu
se pochopitelně hodí vyhovující vo-
zidlo, jež pojme veškeré nezbytné
pomůcky, které mimo jiné zahrnují
i speciální polohovací kočárek. „Ně-
kdy mi pomáhá maminka, do Prahy
mě zase vozí tchyně. Do naší sou-
časné fabie se se všemi těmi věcmi
sotva vejdeme. Jsme velmi vděční
za podporu od Konta Bariéry, díky
němuž budeme moci pořídit novou
prostornou Toyotu Proace City. Ušet-
ří mi spoustu energie se vším tím
skládáním,“ těší se maminka Lucie.
Uvědomuje si, že Barunka je ještě
malá, ale s přibývajícím věkem bude
péče o ni fyzicky čím dál náročnější:
„Už teď mě občas bolí záda… Vím, že
musím začít cvičit, a hlavně to do bu-
doucna řešit.“ Vyhovující nové auto
je tak prvním z praktických kroků,
které je potřeba udělat vedle nezbyt-
né péče o rozvoj dcery samotné. Ča-
sem také dojde na úpravu patrového
rodinného domu, v němž rodina žije.
LIDSKÁ ZKUŠENOST
NENAHRADITELNÁ
Pokud jde o život na vesnici, do ně-
hož někdy příchod dítěte s postiže-
Barunka
dělá pokroky
a je s ní zábava.
Barunka je velmi zvídavá,
rozumí nám, vyžaduje pozornost,
žvatlá a říká: Co to je? Miluje písničky
a různé říkanky. Je s ní legrace,
po počátečních těžkých chvílích
si užíváme společné radosti.
Přestože jsme se
přistěhovali teprve
krátce před narozením
dcerky, okolí přijalo
naši situaci dobře.
Zatím je malá a nepoutá
pozornost.