Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

23
zákaznické podpory. Pracuje z do-
mova a zároveň dojíždí do kance-
láře. Prý je ve svém týmu jediná na
vozíku. Vlastně se jedná o Katčin
první stálý zaměstnanecký poměr,
nepočítá-li spíše aktivistickou spo-
lupráci se sdružením Asistence.
Nezastírá, že by chtěla vyzkoušet
i něco dalšího, včetně uměleckých
aktivit. Ráda fotí, pomýšlí na účast
v nějakém filmovém komparzu
a přihlásila se do modelingové sou-
těže hledající propagační tváře pro
jednu značku módních doplňků.
Především se ale snaží zdokonalit
ve zpěvu.
Zkrátka ji láká svět v záři reflek-
torů v různých podobách, ke kte-
rému si kdysi přivoněla v řadách
kapely The Tap Tap. „Zkouším to na
více frontách a činím pomalé, ale jis-
té kroky. Ideálně by se mi nakonec
mohlo podařit nějakým způsobem
propojit zpěv a herectví. Mám moc
ráda muzikály. Právě v nich působí
Andrea Holá, ke které teď docházím
na hodiny zpěvu. Kromě toho jsem
v kontaktu s několika dalšími mla-
dými herečkami, zpěvačkami a reži-
séry. Čekám, jestli se naskytne něja-
ká vhodná šance, abych se uplatnila.
Zatím se tomu hlavně snažím jít na-
proti,“ líčí s nadšením Katka, jejíž
fyzické omezení je sice značné, ale
vše dohání svou milou povahou a ži-
votním elánem. Míru talentu musí
posoudit jiní, ale jiskru v oku a sklon
k šoumenství nepostrádá.
RODINA, LIDÉ IVÍRA
Katka ale umí rozhodně zahrát i na
vážnější notu. Především v okamži-
ku, kdy přijde řeč na vyrůstání v pěs-
tounské rodině. „Svoje pěstounské
rodiče a sourozence mám moc ráda
a jsem jim vděčná za spoustu věcí,
o tom není pochyb. Proto bych ne-
rada, aby nevyznělo špatně, když
otevřeně přiznám, že se v nějakých
slabších chvílích cítím, jako bych ni-
kam nepatřila. I když máme báječné
vztahy, někdy člověka zamrzí, když
vidí, že mu s nimi chybí podoba nebo
nějaké neuvědomělé prvky chování,
které se dědí. S biologickou rodinou
nakonec částečně jsem, ovšem vi-
dím se tak jednou za rok s mámou
a ségrou. Otce jsem potkala jen
jednou. Mluvili jsme i o tom, proč
mě odložili. Máma řekla, že se báli,
že by se o mě nedokázali postarat.
Před časem jsem ségru pozvala na
premiéru filmového dokumentu, ve
kterém o tom také mluvím. Pak jsem
si říkala, jestli to byl dobrý nápad.
Každopádně bych to uzavřela tím, že
po téhle stránce bych ve svém životě
nic neměnila. Potkala jsem spoustu
skvělých lidí v pěstounské rodině
i mimo ni a vždy jsem svoji energii
čerpala z nich,“ shrnuje svoji zpověď
Katka.
Vedle lidí za svůj zdroj energie po-
važuje také Boha, hlásí se k Česko-
bratrské církvi evangelické. „Občas
se modlím a věřím, že mi vše dobré
v životě dává On. Pomáhá mi také
překonat těžké chvíle. Víra, ke které
mě přivedla rodina, však není něja-
ká berlička. Jde o součást mého ži-
vota. Dokonce si troufnu říct, že žiju
vcelku ctnostně a mravně, ale určitě
mám mezery v pravidelném čtení
Písma nebo chození na bohoslužby.
Tady v Praze je sleduji jen on-line,
popisuje mladá žena.
Jednou by podle svých slov ráda
založila rodinu a měla děti. „Po
rozchodu s přítelem ale už nějakou
dobu tohle téma není úplně na obzo-
ru. Takže zatím žiju sama, respektive
sdílím byt se sestrou a věnuji se práci
a svým radostem,“ dodává Katka.
POSTUPNĚ KSAMOSTATNOSTI
Cesta k samostatnému životu a byd-
lení nebyla pro Katku úplně snadná.
Veselá povaha
je pro Katku příznačná.
Zkouším to na více
frontách a činím pomalé,
ale jisté kroky. Ideálně
by se mi nakonec
mohlo podařit nějakým
způsobem propojit zpěv
a herectví. Mám moc
ráda muzikály.
Můžeš