Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

na lidská práva. I když rozumím, že

nejde všechno hned.

Občas se ozývají hlasy, že na

pomoc cizincům peníze najdeme,

ale třeba právě sociální služby by

je potřebovaly také. Není daleko

ke zjednodušujícím zkratkám na

výroky proti uprchlíkům…

Lidé, kteří mají pocit, že jejich staros-

ti vláda nevidí a neřeší, zaujímají ra-

dikální postoje. Nejlepší prevencí je

citlivá sociální politika a komunika-

ce. Vysvětlovat, že vynakládáme ma-

ximální úsilí ke kompenzaci drahých

energií a že systematicky pomáhá-

me začleňování uprchlíků. Ukazovat

příklady dobrého soužití s přícho-

zími z Ukrajiny. Pak nebude důvod,

aby byli lidé frustrovaní a nadávali

třeba na pomoc Ukrajině. Obecně je

důležité naslouchat obavám všech

a vést při tom klidný a konstruktivní

dialog. Prostor musí dostat obě názo-

rové strany. Ovšem máte pravdu, že

někdy narazíte na limity vzájemné-

ho porozumění. Já například už před

lety úplně rezignovala na interneto-

vé diskuse. I když si stokrát opaku-

jete, že si nebudete brát osobně, co

tam zazní, nelze si neodnést duševní

šrámy. Na druhou stranu přibývá je-

dinců i institucí vážících si diverzity

– pestrosti životních pohledů, které

s sebou přinášejí skupiny s odliš-

nými životními zkušenostmi a jinou

perspektivou.

Jak čelit tomu, aby negativní

radikalismus ve společnosti

nepřevládl?

Základem je všímavost a trocha

osobní statečnosti v každodenním

životě. Nebýt lhostejný k životům

druhých lidí, myslet na sebe navzá-

jem a zastat se toho, komu se děje

bezpráví. I když třeba musíte pře-

konat vlastní strach. Nežít si jen sám

pro sebe. Nikdo nezmění celou spo-

lečnost, ale sečtou-li se jednotlivé

dílčí přínosy, může to ostatní inspi-

rovat a nastane posun pro všechny.

Stěžejní je přitom, aby byli slyšet i ti

nejslabší a bylo pořád možné otevře-

ně poukazovat na to, co je špatně.

Některé země – jako například Ma-

ďarsko – jsou bohužel strašně blízko

k tomu, aby o tuhle svobodu přišly. 

Klára

Laurenčíková říká,

že v některých

věcech umí být

nekompromisní.

Sním o základní dostupnosti sociálních

služeb, která by byla garantovaná, tak

jako je tomu například u dostupnosti

zdravotnických záchranných služeb.