Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 56

svou diagnózu statečně. Zajímá ji

všechno, co ostatní mladé lidi. Ačkoli

jenom leží, stará se hlavně o ostatní.

Jestli se cítí dobře, mají vše, co po-

třebují, a jak by se mohl změnit jejich

život k lepšímu. Nestahuje pozornost

na sebe, nechce být zaškatulkovaná

mezi handicapované, mozek jí pra-

cuje naplno… A její máma Martina

dělá všechno, co ostatní běžní lidé,

vaří, peče, uklízí, i když třeba ne tak

často (smích), nakupuje, stará se

o potřeby své dcery.

Zajímavé nebo odlišné je na nich

to, že nic nezastírají, ani sobě na-

vzájem, ani svému okolí. Chtějí být

pravdivé, vadí jim přetvářka a spole-

čenské škatulkování. Ačkoli vědí, že

to může být pro ostatní nestravitelné,

žijí podle svého – a ty se buď připoj,

nebo jdi dál. Ale buď si jist, že když

se u nich zastavíš, vždy dostaneš

všechno, co je třeba, aby ti bylo dob-

ře. A to je velmi vzácné.

Lidé v běžné populaci bohužel

často předpokládají, že když se Jana

nemůže hýbat, je také mentálně

„mimo“. Oslovují ji Janičko a mají

tendenci na ni šišlat. Mluví s ní jako

s dítětem. Jana je potom překvapuje

svou sečtělostí, sofistikovanou odpo-

vědí a smyslem pro humor, který je

jí vlastní. Jana hlavně nechtěla, aby

se lidé u filmu nudili, chtěla, aby se

smáli a díky tomu pochopili, že i ta-

koví lidé jako ona mají právo na hu-

mor, lásku, samostatný život.

Ve filmu je klíčová scéna, kde

matka sJanou píšou inzerát na

sexuální asistenční službu. Jana

si přeje prožít sex amatka je

vtom nápomocná…

Jana fakt chtěla prožít ve svém živo-

tě fyzickou lásku. U nás jsme v téhle

oblasti hodně pozadu, existují zatím

asi tři proškolení sexuální asistenti.

Chtěla by se milovat jako normální

holka. Tak si dala inzerát. Ozvalo se

na něj několik podivných existencí,

tak jsme oslovili tři muže, kteří by

se sexuální asistencí rádi zabývali

z titulu svého vzdělání nebo praxe.

Je tam také tantrický masér, díky ně-

muž Jana skutečně zažila orgasmus.

Všechno ale ve filmu zůstalo na hra-

ně privátní intimity.

První promítání filmu Chci tě,

jestli to dokážeš se odehrálo

vbydlišti Urbanových. Jaké byly

reakce?

Napřed ho zhlédla celá rodina, Jana,

maminka Martina, babička, známí.

Pro mě skutečně těžká chvilka, Mar-

tina plakala, když se natvrdo viděla,

jak na tom díky alkoholu je… „Mu-

sím s tím něco udělat,“ opakovala.

Premiéra dokumentu se odehrála

v Jeseníku, plný sál Janiných kama-

rádů, a pak v Praze, kde se po konci

dlouho aplaudovalo. Příběh má dob-

rý ohlas, je přijímán s velkou emocí,

s nadšením i v zahraničí.

Víte, jak jsou na tom Urbanovi

teď? Vnímáte nějaký náznak

„happyendu“?

Já lidi nechci měnit, ani to není mož-

né. I když mi věří a sami říkají: Tohle

jsem už dlouho chtěla. Hodně pro-

měn ale zřejmě právě film nastar-

toval: Kateřina se vdala, žije v Praze,

maminka si našla nového partnera.

On začal tlačit na to, aby Martina ne-

pila. Tak se o to pokusila a doufám,

že úspěšně. Moc jí to přeji, protože se

mi zdá, že je teď konečně, po dlouhé

době, šťastná. Také Jana se snaží osa-

mostatňovat, přesunula se do Prahy

k sestře Kateřině, ale chtěla by bydlet

sama v nějakém chráněném bydlení,

jen s asistentkou. V současné chvíli

se hledají prostředky, aby se její přá-

ní realizovalo.

Co je nyní před vámi?

Cítila jsem se posledními tématy

unavená, a tak jsme s mojí kamarád-

kou, kreativní producentkou z České

televize, našly nový projekt – Mu-

zikantky, který začínám realizovat

jako dokumentární cyklus. V tota-

litě bylo podle mě písničkářství té-

měř výhradně chlapskou záležitostí.

Mužští zpívali o touze po svobodě,

o ztraceném kamarádství, o zradě,

válce, pravdě a lži. Ale po uvolnění

se v posledních desetiletích projevi-

la možnost ženského zpívání. Ženy

tvoří o více intimních tématech,

o vztazích, mateřství, naději, ztrátě,

strachu o druhé a o vášni.

V každém díle plánovaného osmi-

dílného cyklu budou tři muzikantky.

Vybrali jsme s odborným poradcem,

panem Milanem Tesařem, hudebním

publicistou z brněnského rádia Pro-

glas, dvacet čtyři jmen, ale ono jich

existuje daleko víc! Jedná se o silný

proud jmen, kytaristek, harmoniká-

řek, autorek hudby, textů. Navenek

křehké ženy, obklopené dětmi a ro-

dinou… Holky, co zpívají o čase, který

ztrácíme, o nemocích, o tom, jak se

chováme k planetě a k sobě navzá-

jem. V tomhle čase je postupně oslo-

vuji, domlouvám se s nimi, jezdím na

koncerty. 

Hodně proměn ale zřejmě právě film

nastartoval: Kateřina se vdala, žije

v Praze, maminka si našla nového

partnera. On začal tlačit na to, aby

Martina nepila. Tak se o to pokusila

a doufám, že úspěšně.

S Janinými

procházkami

venku pomáhá

celá rodina.

KULTURA / REŽISÉRKA DAGMAR SMRŽOVÁ