Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

TÉMA / LIMITY INKLUZE

ale se svým návrhem neuspěl. Zdá

se, že současný společenský trend

je spíše opačný, směřující k co nej-

větší protektivitě, tedy ochranitelství.

Občasné hlasy, jestli se to trochu ne-

přehání, třeba i s podpůrnými opat-

řeními, jsou přetlačeny argumenty

o nezbytné podpoře. Ta je u někte-

rých jedinců skutečně užitečná a ne-

zbytná. Otázkou však zůstává, zda se

na tomto trendu zbytečně nesvezou

také ti, kterým by trocha toho „hoze-

ní do vody“ prospěla. Respektive zda

jim nadmíra starostlivosti neubírá

motivaci k větší samostatné snaze.

POBYTOVÉ ZAŘÍZENÍ

JAKO MAMA HOTEL

Institucionální péče k tomu ze své

podstaty přispívá. Má stanovený řád,

režim. O mnohé je automaticky po-

staráno, třeba o stravování, praní,

úklid a podobně. Na to se lehce zvyká

každému a vede to ke zlenivění. Jaká-

si obdoba mama hotelu, kterou rádi

využívají a neradi opouštějí i mladí

lidé bez handicapu. „Neříkám, že tu

všichni zůstávají do čtyřiceti, ale ně-

kdo ano, protože je to nejpohodlnější

řešení, a pak pláčou, doslova… Kdy-

bychom tomu úplně podlehli a limi-

ty zrušili, tak nám tu časem vznikne

dům pro seniory, kde už nebude mís-

to pro nové, mladé uživatele služeb,

kteří je budou potřebovat,“ vysvětluje

ředitel Centra Kociánka.

Podle něj si lidé často představu-

jí, že by tato organizace měla být ja-

kýmsi státem ve státě. Od mateřské

školy až po domov s pečovatelskou

službou pro seniory. Cílem však je

mladé lidi co nejlépe připravit na další

život a posunout je do něj dál. Tomu

má u lidí s mentálním postižením na-

pomoci třeba i projekt Z hnízda, který

vede Společnost pro lidi s mentálním

postižením v České republice.

TLAK RODINY

Důvody, proč studenti vrší více střed-

ních škol, spatřuje Tomáš Komá-

rek také u jejich rodičů. „Oni někdy

pořád čekají na zázrak, že se jejich

potomek časem všechno naučí a pů-

jde to pak všechno lépe. Bojí se, že si

nenajde práci, takže následně zůsta-

Časté důvody, proč žáci spostižením studují více oborů vzdělání:

Ve svém vývoji jsou často

opožděni ve srovnání

sintaktními spolužáky, nejsou

připraveni po absolvování

dvou- či tříletého oboru

nastoupit do práce na

otevřeném trhu.

Žáci se po úspěšném

zakončení oboru vzdělání

rozhodnou pro vyšší stupeň,

například zodborného učiliště

jdou na střední odborné

učiliště, případně dál na

maturitní obor.

Někteří žáci surčitým typem

handicapu nemají rádi změny,

ve škole se jim líbí ajsou

spokojeni.

Pro rodiče žáků je vzdělávání

levnější variantou kvalitního

programu apéče pro jejich

potomka.

Žáci irodiče mají obavy

zbudoucího uplatnění. Je

nedostatek pracovních

míst, stejně tak chráněných

aterapeutických dílen.

Škola je vítanější alternativa

oproti stacionáři.

Odkládání osamostatnění – ať

už zdůvodů nedostupnosti

vhodných služeb, nebo zobav

ojeho zvládnutí vkontextu

závažnosti handicapu.

Komplexnost služeb vrámci

jednoho (případně dvou až tří

organizací).

Snaha oprohloubení znalostí

adovedností.

Na Kociánce mají

pestrou paletu

terapií.