Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

17

potřebují a chtějí pomoci, což je pro

mě naplňující. Asi to není práce pro

každého, ale mě osobně velmi baví,“

usmívá se vedoucí, která má pomá-

hání seniorům zažité z vlastní rodiny.

Když studovala, vážně jí onemoc-

něli dva blízcí členové rodiny a oba

se potkali ve stejnou dobu v hospici

v Prachaticích. I tehdy okusila práci

tzv. neformálně pečujícího a vidě-

la, jak fungují sociální služby a jaký

je problém pro rodinu sehnat volné

kapacity, které potřebují. Tyhle osob-

ní zkušenosti se potom promítly i do

její práce, že šla do terénu. „Snažím

se lidem, ať už jde o seniory nebo

jejich rodinné příslušníky, pomoci,

protože vím, že pro ně jde mnohdy

o vstup do neznáma. Lidé, kteří se do

té doby v téhle oblasti nepohybovali

ani se o ni nezajímají, najednou nevě-

dí, co dělat. Úplně je chápu. Ve chvíli,

kdy na ně padne tíha péče o někoho

blízkého, je to velmi náročné. V rám-

ci poradenství se snažím nabídnout

všechny možné kapacity a nastínit

jim, co je čeká dál. Nebo je odkážu na

kompetentní zkušené lidi, aby jim po-

mohli opravdu co nejvíc a co nejlépe.

Když je v nemocnici zahltí informa-

cemi a odbornými termíny, ne vždy

je to srozumitelné. Většinou jsou spíš

zmatení, než aby věděli, jak se orien-

tovat, jak zacházet s nemocným čle-

nem rodiny a co potřebuje.“

Sociální práce s klienty je fyzicky

i psychicky náročná a člověk se při

ní musí umět odreagovat a tíhu svě-

ta přenést jinam. „Snažím se v rám-

ci rodinného života práci oddělovat,

což je v pozici vedoucí trošku ná-

ročné, protože máme provoz i o ví-

kendech. Hodně mi pomáhají i su-

pervize, kterou máme v práci, u níž

si člověk opravdu oddychne. Jde

o duševní hygienu, takže je opravdu

někdy důležité umět vypnout telefon

a zkusit se nade vše povznést s tím,

že ono se to beze mne jeden den ne-

zboří. Samozřejmě, že ve vás hlodá

pořád zodpovědnost, co kdyby se

něco stalo. Jenže musíte věřit lidem,

které máte v týmu. Jsem proto velmi

ráda, že mám skvělý tým, který mě

dovede plnohodnotně zastupovat,

když nejsem přítomna nebo na pří-

jmu,“ říká Eva Sekalová.

ČASOVANÁ BOMBA

Náplní práce Pavlíny Bláhové, ve-

doucí odboru sociálních věcí a péče

na Městském úřadu Kaplice, je kro-

mě vedení odboru i přímá sociální

práce s klienty. „V rámci plánování

sociálních služeb máme různé pra-

covní skupiny a snažíme se aktivně

monitorovat potřeby klientů včetně

seniorů. Právě jedna z potřeb, která

vzešla z diskusí, bylo zajištění indi-

viduální přepravy seniorů. Prvotní

nápad a inspirace přišel při rozhovo-

ru s vedoucí sociálního odboru v Da-

čicích, později jsme se dozvěděli od

vedení měst Prachatice a Vimperk

o službě Taxík Maxík. Jsem ráda za

ochotu, vstřícnost a podporu Konta

Bariéry, které si velmi vážím,“ děku-

je a chválí empatický přístup Pavlína

Bláhová

Vždycky ji lákalo pomáhat lidem,

což ji intuitivně nasměrovalo na stu-

dium sociální práce na Západočeské

univerzitě a ke studiu sociální pasto-

race na Teologické fakultě Jihočeské.

Plně souhlasí s Evou Sekalovou, že

jejich odměňování je ze strany státu

nedoceněné.

„Vzhledem ke stárnutí populace

budeme potřebovat čím dál více pra-

covníků v sociálních službách. Jedná

se o velmi psychicky a často i fyzic-

ky náročnou práci. Bohužel, uznání

a společenská prestiž této profese

není příliš vysoká, platy také ne. Je

velkým úkolem naší společnosti

zvýšit prestiž této profese a navýšit

ohodnocení pracovníků v sociálních

službách, protože bez nich se oprav-

du neobejdeme. Lidí v terénní péči

budeme potřebovat stále víc, proto-

že kapacity pobytových služeb jsou

omezené a péče o seniory může být

kvalitně zajištěna i v jejich domácím

prostředí. Z pohledu sociálního pra-

covníka vidím, jak nám stále narůs-

tá počet klientů, seniorů, zdravotně

postižených nebo lidí v nouzi, kteří

potřebují každodenní péči. Ve městě

a okolí navíc máme ubytovny nízké

kategorie, kde také klienti stárnou

a kam pečovatelky a terénní pracov-

níci nejen z Ledaxu a Charity Český

Krumlov dojíždějí. Jejich práce a na-

sazení si velmi vážíme,“ dodává na

závěr. 

Pečovatelská služba Ledax Kaplice

Blansko ,   Kaplice

Bc. Eva Sekalová, vedoucí střediska

tel.: + , e-mail: eva.sekalova@ledax.cz

Zelená linka Ledax  

e-mail: info@ledax.cz

Město Kaplice

Mgr. Pavlína Bláhová, vedoucí odboru sociálních věcí apéče

tel.: +   , e-mail: blahova@mestokaplice.cz

Městský úřad Kaplice, Linecká ,   Kaplice

www.mestokaplice.cz

Hlavní impuls přišel od

vedení města a vedoucí

odboru sociální péče

Pavlíny Bláhové, neboť

zde existovala potřeba

občanů, ale chyběla

dostatečná kapacita

terénních služeb