Strana 33
33
konce žlutý pásek, tedy druhý v po-
řadí. A doufám, že jednou s bráchou
dosáhneme i na nejvyšší, černý pásek,
jako má náš trenér,“ těší se Elen.
Její běžný týden je poměrně nabitý.
Po návratu ze školy musí zvládnout
úkoly a pak hurá na kroužky ane-
bo ven s ostatními dětmi. Vzhledem
k tomu, že bydlí v malé obci takřka
u lesa, ráda by se přidala k ostatním
dětem a vyrazila s nimi na kolo. Bez
části ruky jí ale jezdit nejde. Moc
by si proto přála sportovní protézu.
„Nejvíce mě láká single trail, který
máme v lese nedaleko našeho domu.
Moc se těším, až si budu moct jízdu
na kole zkusit,“ uzavírá Elen.
HASIČ PÉŤA
Desetiletý Péťa chvíli neposedí.
I když mu na pravé ruce chybí prsty
a zápěstí, nenechává se tím odradit
od života naplno. Miluje hasičský
sport a často ho můžete vidět jezdit
na kole. Tobiškovi žijí v malé obci
nedaleko Ústí nad Orlicí a Péťa se
může spolehnout na podporu po-
četné rodiny. Kromě mladší sestřič-
ky Esterky má dva starší bráchy,
16letého Václava a už dospělého
Štěpána. Právě Štěpán kdysi objevil
na YouTube video, které Tobiškovy
přivedlo k protetikům z Ottobocku.
Tam Péťovi vyrobili první chytrou
protézu a doteď se o něj starají. „Bylo
to setkání, které nám úplně změnilo
život, který se nám v tu dobu hroutil,“
vzpomíná s vděčností tatínek Petr.
I Tobiškovi čekali zdravé miminko.
Na všech kontrolních ultrazvucích
Péťa chybějící ručičku zdatně scho-
val. „Takže si asi dokážete představit,
v jakém stavu žena byla, když se Péťa
narodil,“ vypráví tatínek. Ve dvou
a půl letech dostal Péťa první kosme-
tickou protézu. Víc mu ale překážela,
než pomáhala, a tak brzo skončila
v koutě. Jako další variantu lékaři
rodičům nabídli přišití úchopových
prstů, které by ale znamenalo užívá-
ní léků na potlačení imunity a možné
budoucí vážné zdravotní problémy,
takže ho rodiče okamžitě zamítli.
A malý Péťa se učil vše dělat jen s pa-
hýlkem. Dodnes rodiče vzpomínají
na příhodu z restaurace s rychlým
občerstvením, kde cizí paní u vedlej-
šího stolku suše napomenula svého
syna, aby na Péťu nekoukal, že je ne-
mocný. „To nás opravdu dostalo do
kolen,“ dodává tatínek.
Péťa ale svůj handicap nijak tragic-
ky nevnímal. K jídlu si bral celý pří-
bor. Venku vozil zahradnické koleč-
ko. Dokonce si bez ruky sedl na kolo
a jel. A jak se naučil šplhat na tyči!
„Žasli jsme a nevěřili, co vše je mož-
né,“ vyprávějí rodiče. Podobně Péťa
svým odhodláním ohromil spolužá-
ky ve školce a pak i ve škole. Všude
si získal nespočet kamarádů a stal
se velkým tahounem i mezi mla-
dými hasiči, kteří koukají, jak se dá
dělat sport i s takovým handicapem.
„Běháme, přeskakujeme překážky,
bereme hadice, přebíháme kladinu,
spojujeme hadice…“ popisuje nadše-
ně Péťa, jak to vypadá na hasičských
závodech. Není proto divu, že spor-
tovní protézu by si moc přál právě
na hasičský sport a také na kolo. „Na
tom jezdím opravdu hodně. S ro-
diči a s Esterkou na výlety, za brat-
rancem, k babičce. Nejvíc jsem ujel
najednou asi 20 kilometrů,“ vypráví.
S běžnou protézou se mu ale řídítka
drží doslova „blbě“. Musí být naklo-
něný a taky už se pěkně vyboural,
když ruku nestihl včas otevřít.
P. S.: A kdo je Lucie?
Přece atletka Lucie Neumannová,
patronka 11. ročníku Run and Help.
Kubu, Elen a Péťu Konto Bariéry
vybralo jako tři tváře letošního, už
11. ročníku projektu. Z výtěžku jim
pomůže zaplatit sportovní protézy,
díky kterým budou moci sportovat
jako jejich zdraví vrstevníci.
Elen přijela
na natáčení
a focení
s Kontem Bariéry
s maminkou.
Je to všestranná
sportovkyně,
v gymnastice sbírá
dokonce medaile.