Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 53

53

To dáš! řekla

Pravdivý osobní příběh

– taková upoutávka by

se hodila jako podtitulek

do knížky To dáš! Vypráví

omediálně sledovaném

příběhu, který nedávno

prožila mladá maminka –

dnes žije se svou dcerkou

stransplantovanými

plícemi.

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Z deníkových záznamů a toho, co

zůstalo vepsané do paměti, napsa-

la pacientka sama knížku s jasnou

linkou příběhu i poděkování lékař-

skému týmu v jednom. Pohybuje se

na hranici mezi beletrií a literaturou

faktu. Na prvotinu jde o velmi sluš-

nou práci, Hana Modrová vybrala

čistou ich formu bez vstupu dialogů.

Píše svižně, sleduje nejen proměny

svého stavu, ale také vše, co ji v ne-

mocnici obklopuje.

Mladá drobná žena prožívala slo-

žitá léta s unikátní diagnózou pod

tlakem, a místo aby nemoc vytěs-

nila, zavzpomínala na celý kolotoč

dní v útlé knize… Hanu v těch letech

provázela píseň Olgy Lounové Pro-

tože to nevzdávám. Vyjadřuje přesně

Hanin povahopis, urputnou, zaťatou

silnou vůli – upnutou na vlastní cíl

dostat šanci znovu žít a radovat se

ze života.

„Mým hnacím momentem byla

dcera, pro kterou jsem tu chtěla

být,“ říká. Hanino tělo po porodu za-

čalo selhávat v základních funkcích,

nemohla být se svým právě naro-

zeným dítětem. Po stabilizaci, dvou

letech relativního klidu, začala ale

kašlat krev a ve Všeobecné fakult-

ní nemocnici upadla do bezvědomí.

Lékaři jí umožnili žít s mimotělní

plící zavěšenou na hrudník. Existo-

vala jediná perspektiva, transplan-

tace plic… Stala se nadlouho pacien-

tem TX číslo 1.

Celkem roční dobu čekání na

transplantaci trávila často (vše se

odehrávalo v covidovém období,

tedy bez pravidelných návštěv ro-

diny) meditacemi a sledováním te-

levize. Vhodný dárce byl pro Hanu

problematický už tím, že je menšího

vzrůstu a má zvláštní krevní sku-

pinu. Když byl konečně stanovený

termín operace, přijala jej pacientka

s velkou radostí. Transplantace byla

mnohohodinová, extrémně dlouhá,

experimentální, provázená velkou

krevní ztrátou. Čekala ji rekonva-

lescence jako každého pacienta po

transplantaci plic.

Půl roku od operace se Hanin

stav výrazně zlepšil. A tým specia-

listů doufá, že její život bude dlou-

hý a v dobré kvalitě. Musí ovšem

docházet na pravidelné kontroly,

aby se předešlo všemožným kom-

plikacím. Obávaný je pro Hanu na-

příklad koronavirus, případný prů-

běh této nemoci by byl u pacientky

velmi těžký a infekci by nemusela

přežít.

Drobný „Beran“ vyhrál svůj ne-

konečný zápas, vychovává dcerku,

snaží se se svými omezeními praco-

vat. Když jsem s autorkou nedávno

hovořila, mluvila o výuce angličtiny,

kterou se snaží výukou na dálku při-

vydělat. Vzhledem k dlouhodobému

příjmu léků má „lenivý jazyk“, i když

se snaží ze všech sil o srozumitelnou

artikulaci. Angličtina nemá naštěs-

tí takové nároky na výslovnost jako

čeština, a tak učí několik hodin tý-

dně. „Není to moc, ale alespoň něco,“

říká Hana pragmaticky. 

KULTURA / KNIŽNÍ RECENZE

Hana Modrová: TO DÁŠ! ANEB JAK PŘEŽÍT ROK VNEMOCNICI

Vydavatelství: Powerprint, Praha

Tisk: Powerprint s. r. o.

Na prvotinu jde o velmi slušnou

práci, Hana Modrová vybrala čistou

ich formu bez vstupu dialogů. Píše

svižně, sleduje nejen proměny svého

stavu, ale také vše, co ji v nemocnici

obklopuje.