Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 42

ŽIVOT / PŘÍBĚH

jako narušení subkultury lidí s jiným

(znakovým) jazykem. Často se ne-

vnímají jako lidé s nějakým postiže-

ním. Jakub tento postoj zastával kdy-

si také, ale časem změnil názor a po

operaci syna se definitivně rozhodl.

Teď si pochvaluje, že slyší lépe než

dřív, i když to prý bude chtít ještě

hodně času a tréninku k plnohod-

notnému porozumění mluvené řeči.

„Všechno je to nové, zvuky, podně-

ty. Stále se učím a Luca to má úplně

stejně. Věřím, že podobné to bude

s novými sluchadly i v případě Lau-

ry,“ vysvětluje muž, na jehož hlase,

stejně jako v případě manželky, je

sice poznat, že má sluchové postiže-

ní, ale slyšící člověk mu bez větších

problémů rozumí. Jen několik zá-

ludnějších slov jsme si raději sdělili

písemnou formou.

DOMA STATÍNKEM

Malou Lauru pochopitelně náš roz-

hovor moc nezajímal, její pozornost

daleko víc poutaly dobroty na pultu

kavárny a maminčina náruč. Na ro-

dičovské dovolené je však s dětmi

tatínek. „Luca už chodí do školky.

Dvakrát týdně do lesní školky Šalvěj-

ka pro čistě neslyšící děti, kde znakují

i učitelé, třikrát týdně pak do školky

Pipan, kde je kombinace dětí s růz-

ným stupněm sluchového postižení.

Rádi bychom, aby pak byl integrován

na běžnou školu. Laura je na to za-

tím moc malá, takže s ní jsem doma.

Občas pro nějakou neziskovku udě-

lám webové stránky, protože jsem na

vysoké škole vystudoval informač-

ní technologie, ale na hlavní úvazek

pracuje moje žena,“ říká Jakub Peřina

a jeho paní vysvětluje náplň svojí prá-

ce. „Věnuji se grafice pro univerzitu

a poradenství v rámci různých or-

ganizací pomáhajících lidem se slu-

chovým postižením. Existují různé

aplikace překládající do znakového

jazyka, které mají pochopitelně vi-

zuální podobu. Také jde o vyprávění

příběhů nebo upravujeme slovosled

znakujících vypravěčů, protože pořa-

dí mluvených slov a znaků se někdy

liší,“ vysvětluje paní Silvia.

Manželé se poznali během svých

studijních stáží na Gallaudetově

univerzitě v USA. Tato soukromá

vysoká škola sídlí ve Washingtonu

D. C. a je Mekkou studentů se slu-

chovým postižením. Univerzita fun-

guje od roku 1864 a je jedinou vy-

sokou školou, ve které jsou všechny

vzdělávací programy a služby navr-

ženy tak, aby vyhovovaly neslyšícím

a nedoslýchavým studentům.

Po konci pobytu v USA se Jakub

a Silvia přesunuli do Prahy, kde se za

časů covidu roku 2020 vzali. Tady

vlastně začíná příběh malé Laury,

který je zatím příliš kratičký na ně-

jaké obšírnější vyprávění. Ale nové

a nové kapitoly budou postupně při-

bývat. Nová sluchadla veselé holčič-

ce Lauře pomohou v tak důležitém

startu do života, který má před sebou.

A zdá se, že přinejmenším z rodiny

má skvělé předpoklady pro to, aby to

byl život hezký a naplněný! 

Syn od půl roku používal

sluchadla, ale postupně

mu sluch dál slábl, až

přestal úplně slyšet.

Takže implantát pro

něj byl východiskem.

Řekl jsem si, že když to

podstoupil a zvládá můj

syn, tak to zkusím taky.

Už i starší bráška učí Lauru nová slova.

Od maminky

chytá i některé

italské výrazy.