Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 39

39

Arkády Pankrác, protože prodejna

Tesco nedaleko její adresy je příliš

malá s úzkým prostorem mezi re-

gály. Stanice metra Pankrác je však

momentálně na delší čas mimo pro-

voz kvůli dostavbě čtvrté linky pod-

zemní dráhy.

Za vcelku jednoduché, i když sa-

mozřejmě časově náročné považuje

svoje pravidelné cesty ke speciali-

zovanému lékaři v Ostravě. „Jezdím

minimálně jednou měsíčně. Z praž-

ského Hlavního nádraží mi to vlakem

trvá něco lehce přes tři hodiny. Vyrá-

žím brzy ráno. V Ostravě přesednu na

tramvaj a do půl hodiny jsem u dok-

tora. Žádné problémy. Když si všech-

no vyřídím, zbývá mi čas na setkání

s kamarády. Beru to jako takový celo-

denní výlet. Zatím se mi nechce měnit

lékaře a vyhledat si nového v Praze,

uvidíme co dál…“ přemítá Petra.

SLUŽBY JSOU SROVNATELNÉ

Dostupnost lékařské péče i reha-

bilitace v Ostravě si pochvaluje.

Stejně jako blízkost lázní Klimkovi-

ce, kam je to z centra dvacet minut

autem. Jen o něco málo víc vlakem

či autobusem. Sociální služby nikdy

nevyužívala, tak nedokáže situaci

porovnat. Školy na výběr prý byly.

Petra konkrétně studovala na Střed-

ní škole profesora Zdeňka Matějčka

v Porubě.

Běžné služby, jako je kadeřník

a podobně, jsou v obou městech do-

stupné srovnatelně, stejně jako mož-

nost kulturního vyžití. „Co porovnat

naopak nemůžu, jsou hospody. Tady

v Praze jsem se k tomu za více než

rok ještě nedostala, ale Ostravu by

předčila jen těžko. Kdo by neznal

Stodolní, že?“ směje se Petra.

DRSŇÁCI VERSUS KVĚTINKY

Zato obyvatele obou metropolí Pe-

tra srovnává velmi snadno a s pří-

močarostí. „V Ostravě jsou většinou

lidé rázní a sprostí. V Praze žijí spíš

takové urážlivé květinky, co dlou-

ze mluví, ale celkově jsou o pozná-

ní milejší a vstřícnější. Hodně mi tu

nabízejí pomoc, to se v Ostravě moc

neděje. V Praze je mnohem víc ci-

zinců, v Ostravě zase Romů,“ uzavírá

Petra svou rychlou demografickou

analýzu.

Ačkoliv je to na hony vzdálené

zažité představě o kdysi pulzujícím

hutním srdci republiky, považuje Pe-

tra Ostravu za zelenější město. „Je to

paradoxní, ale na první dojem se mi

to tak jeví, i když v Praze je nepopi-

ratelně lepší vzduch,“ srovnává Petra

a zároveň přidává tip, kam se podívat

za průmyslovou historií. „Určitě do-

poručuji areál Dolní Vítkovice. Tamní

expozice je převážně bezbariérová

stejně jako důl Landek a jeho hor-

nické muzeum. A řekla bych, že za

návštěvu stojí i ostravská zoologická

zahrada, která sice nemá s průmys-

lem nic společného, ale je hezčí než

ta v Troji.“

Jestli Petra Kotková v Praze zůsta-

ne natrvalo, nedokáže říct. „Zatím se

mi tu líbí a chci zůstat, ale já si moc

nedělám dlouhodobé plány, žiju spíš

ze dne na den,“ prohlašuje. 

I díky přídavnému

elektrickému

pohonu je v pohybu

po městě zcela

soběstačná.