Strana 44
ŽIVOT / KOSMONAUTI S HANDICAPEM
A pojali podezření, že by se mohlo
jednat o tuberkulózu. Posádka byla
vyměněna za náhradní. Nakonec se
ukázalo, že ona skvrna není nic zá-
važného. A za pár dní kosmonauti
pochopili, že jim nejspíš zachránila
život. Náhradní posádka, která na-
konec letěla místo nich, zemřela při
návratu, když se předčasně otevřel
odvětrávací ventil v jejich kabině
ještě v době, kdy se návratová kabina
nacházela ve vakuu. I takové mohou
být důsledky rozhodnutí lékařů.
Občas se nicméně stane, že lékaři
nějaký druh nedokonalosti jednodu-
še přehlédnou. Toto štěstí měl třeba
druhý sovětský kosmonaut German
Titov. Ten v dětství utrpěl zlomeninu
zápěstí. Pokud by o této skutečnos-
ti věděli lékaři z výběrové komise,
znamenalo by to okamžitou stopku
pro jeho kosmické ambice.
Podobně na tom byl Vitalij Žolo-
bov. Ten zase při svém výběru v roce
1963 zamlčel fakt, že při autone-
hodě několik let před tím upadl na
nějakou dobu do bezvědomí. Opět,
pokud by tato skutečnost byla léka-
řům známa, okamžitě by byl býval
z výběru vyřazen.
VÍCE LIDÍ, MÉNĚ NÁROKŮ
Požadavky na naprosto dokonalé
zdraví však nemohly vydržet věčně.
Zejména s nástupem raketoplánu na
přelomu sedmdesátých a osmdesá-
tých let byla kritéria postupně uvol-
ňována. Týkalo se to ovšem pouze
pozic takzvaného letového specialis-
ty a specialisty pro užitečné zatížení.
Tito astronauti neměli raketoplány
pilotovat, ale měli se věnovat náplni
letu samotného. Tedy provádět expe-
rimenty, výzkum, výstupy do volného
prostoru a obsluhovat robotickou paži
pro manipulaci s nákladem. Přestože
jejich práce byla velmi odpovědná
a náročná, nebylo zapotřebí například
naprosto dokonalého zraku. Do vý-
běru se tak dostali i ti, kteří by před-
chozími výběry prošli jen stěží.
Ani přes velmi pečlivou práci vý-
běrových komisí se ovšem nedařilo
zachytit všechny zdravotní dysfunk-
ce. Asi nejkřiklavějším příkladem je
Daniel Brandenstein. Do amerického
oddílu byl zařazen v roce 1978 jako
pilot raketoplánu. Tedy bez nároku
na úlevy stran zdravotního stavu.
V letech 1983 a 1985 odlétal dvě
mise bez jakéhokoliv problému. Jen-
že při jedné z periodických prohlí-
dek v roce 1987 vyšla najevo šoku-
jící věc. Při takzvaném Farnsworth
Lantern testu Brandenstein totálně
selhal. Tento test je zaměřen na vní-
mání barev. Ukázalo se, že Branden-
stein je barvoslepý! Zřejmě jen proto,
že při už absolvovaných misích ne-
měl žádný problém, mohl se v de-
vadesátých letech vydat do vesmíru
ještě dvakrát. Byť jeho barvoslepost
byla v té době již všeobecně známá.
A ještě jeden příběh z americké
strany je ohledně zdraví výjimeč-
ný. V březnu 1996 se do vesmíru
vydala mise STS 76. Na palubě byl
také letový specialista Rich Cliord.
Byl to už jeho třetí let a během něj
Rich mimo jiné vykonal i výstup do
volného vesmíru. Na tom by nebylo
nic neobvyklého, nebýt toho, že Clif-
fordovi byla necelé dva roky před
tím diagnostikována Parkinsonova
choroba. Rich v té době pociťoval
jen velmi lehké potíže a vzhledem
k tomu, že se jeho symptomy ne-
zhoršovaly, zůstal se souhlasem
nadřízených v soupisce na STS 76.
Krátce po jejím úspěšném zakonče-
ní odešel z řad NASA, protože si ne-
mohl být jist, jak rychle bude nemoc
postupovat.
Abychom se ale opět podívali na
druhou stranu zeměkoule, do jisté
míry bychom podobný, lehce uvol-
něný přístup jako u raketoplánů
našli i u Sovětů v době, kdy vybírali
takzvané kosmonauty výzkumníky
Ilustrace: DALL-E