Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 41

její dcerka pochytí i během pobytů

v Itálii s příbuznými, za kterými celá

rodina jezdí minimálně jednou ročně

na letní prázdniny. Sluchové posti-

žení má i bratr a rodiče ženy, která

si nechala rodné příjmení Palmieri.

Také bratři a sestry pana Peřiny mají

problémy se sluchem, zatímco rodi-

če nikoliv.

Zajímavým postřehem je fakt, že

Italové prý obecně při komunikaci

daleko víc používají výrazná ges-

ta a mimiku, která je pro neslyšící

velmi důležitá pro pochopení emocí

a celkového vyznění. Jsou tak lépe

čitelní pro toho, kdo má problémy se

sluchem.

Malá Laura se svým bratrem Lu-

cou (4) tak vyrůstají v (nejen) jazy-

kově velmi podnětném prostředí

a nová sluchadla jí ještě rozšíří mož-

nosti. Jakub Peřina s manželkou věří,

že kvalitnější sluchadla budou stačit

k tomu, aby slyšela natolik dostateč-

ně, že nebude potřebovat náročnou

operaci kochleárního implantátu.

Výrazem „dostatečně slyšet“ rodiče

myslí stav, kdy se sluchadly Laura

zvládne porozumění mluvené řeči.

Jakub Peřina přiznává, že původ-

ně byl u sebe odpůrcem implantátu,

což není mezi lidmi v komunitě ne-

slyšících výjimka. Mnozí ho vnímají

Můžeš