Strana 18
REFLEKTOR / DOMÁCÍ PLICNÍ VENTILACE
Text: ANDREA SKALICKÁ
Foto: MILAN JAROŠ
Kdy lékaři vašemu muži nemoc
diagnostikovali?
V roce 2016. Neuroložka podle pří-
znaků tušila, o jakou nemoc by moh-
lo jít, a poslala ho na vyšetření, které
diagnózu potvrdilo. Na domácí umě-
lé plicní ventilaci (DUPV) je manžel
šest let. Ale navzdory tomu, že se
nemůže téměř hýbat, ovládá očima
počítač a na částečný úvazek pracuje
v zahraniční IT firmě.
Život se vám tehdy obrátil vzhůru
nohama. Muselo to být velmi
náročné.
Krátce předtím, než se nemoc u Mar-
tina začala rozvíjet, jsme se dali do-
hromady. Bylo to hodně intenzivní.
Znali jsme se dlouho, ale nějak jsme
se pořád míjeli. První dvě děti mám
z předchozího vztahu, nejmladší
dcera se nám narodila v době, kdy se
manželův stav už horšil. Snadné to
nebylo pro nikoho z nás, ale byli jsme
tehdy odhodlaní, že to zvládneme.
Omuže se staráte nepřetržitě.
Jak to zvládáte?
S ventilací je to najednou úplně jiná
péče, nesmíte se od toho člověka
prakticky vzdálit. Je to nonstop do-
hled. A jakmile péče zahrnuje odsá-
vání nebo jídlo do PEGu, už mě so-
ciální služba nebo asistence vystřídat
Systém snonstop
péčí nepočítá
Dnem inocí obětavě pečuje
osvého muže Martina, kterého
upoutala na lůžko nevyléčitelná
nemoc známá pod zkratkou ALS.
Zkoordinovat péči oblízkého
člověka na domácí umělé plicní
ventilaci schodem rodiny je samo
osobě velmi náročné. Jsou ale
chvíle, kdy itakové bojovnici, jakou
je Lucie Ovsenáková, docházejí
síly. Ubíjí ji hlavně to, že stát
nedokáže pečující ajejich děti
systémově podpořit.
Lucie pečuje o svého muže
nepřetržitě 24 hodin denně.