Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 37

37

i od místních čokoládoven Troubeli-

ce, které přispěly finančně i vlastní-

mi výrobky na cestu. Pomohla také

obecní Orlovna, která nechala Jaku-

ba chodit během přípravy do posi-

lovny zdarma. Celkem oslovil přes

sto firem, zda se chtějí nějak zapojit.

Některé pak opravdu přispěly, a do-

konce sdílely facebookové příspěv-

ky.

Nešlo přitom o jeho první výpravu.

Už došel pěšky 500 km na Říp, před

dvěma lety dojel na kole do Chorvat-

ska a loni do Říma. „Někdy je to dost

napínavé, třeba když na mě v Bosně

útočili divocí psi, ale o dobrodružství

mi přece jde, proto to dělám. Postup-

ně bych projel rád všechny státy Ev-

ropy,“ prozrazuje své plány Jakub. Ty

zahrnují v příštích letech Benelux,

Pyrenejský poloostrov, ovšem také

Estonsko a Finsko. I když přiznává,

že letos si bezprostředně po návra-

tu říkal, že už nikdy víc… „Nejel jsem

jen do Paříže, chtěl jsem vidět i Švý-

carské Alpy a z francouzské metro-

pole jsem pak zamířil na jih a vracel

se podél pobřeží Středozemního

moře. Celkem jsem překonal 37 ti-

síc výškových metrů. Někdy jsem

si v duchu říkal: Kéž by mi to kolo

někdo ukradl,“ směje se sympatický

sportovec.

SPONTÁNNOST BEZ PLÁNŮ

Jakub podle svých slov není pláno-

vací typ, někdy v daný den ani ne-

věděl, kam přesně dojede. „Prostě

si vytyčím základní body a vyrazím.

Což mě někdy dožene. Třeba když

na místě vidím, že už je zavřený

kemp, nebo zjistím, že cesta z Mo-

naka do Itálie není žádná očekávaná

pohodička podél moře, ale pekelné

stoupání v horách a ve vedru,“ ve-

sele popisuje svoji metodu. Jeho

spontánnost je až taková, že se v ke

svému překvapení v Paříži ocitl

během olympiády náhodou vedle

takzvaného Českého domu, na což

ho upozornila česká muzika, kterou

zaslechl.

Jakub během cesty pořizoval kaž-

dodenní videa, která dával na soci-

ální sítě. Přiznává, že někdy úplně

nevěděl, co točit, když celý den jen

šlapal do pedálů. To se pak jako zá-

pletka hodil třeba defekt kola, o něž

nebyla nouze. Prý se přihodil klidně

i dvakrát za den. Pro Honzu to byl

pravidelný „večerníček“. Prožívali

společně cestu a vzájemně se moti-

vovali. Honza se třeba na svém kole

snažil ujet řádově nižší ekvivalent

dané etapy. Například sto kilometrů

Jakub a sto metrů Honza.

Celá akce vedla ke spokojenosti

všech ke kýženému cíli vybrat dvě

stě tisíc na rehabilitaci pro Honzu.

On i rodina jsou velmi vděční Kontu

Bariéry a Jakubovi, ve kterém našli

nového rodinného přítele. 

Honza pravidelně

cvičí a posiluje.