Strana 11
1111
během které ale zjistil, že zůstat
doma izolovaný od společnosti vrs-
tevníků je pro něj psychicky příliš
zatěžující. Přestože si nemůže stě-
žovat na nezájem rodiny, která mu
poskytuje vstřícné a pečující zázemí.
Proto nastoupil na dvouletou ob-
chodní školu, po níž následovala jed-
noletá praktická škola. Tím vyčerpal
svoje možnosti v Liberci. Jeho další
štací tedy byly školy Aloyse Klára
v Praze. Nejprve tříletá keramická
výroba, následně rovněž tříleté koší-
kářství. Nakonec si dal ještě dva roky
na praktické škole v pražském Jed-
ličkově ústavu a školách, kde skončil
v loňském roce. Kdyby nenarazil na
věkový limit, nejspíš by pokračoval
dál. Speciální školství se všemi svý-
mi službami a především kolektivem
spolužáků mu totiž poskytovalo nej-
lepší možnou náplň času.
HLAVNĚ NEBÝT JENOM DOMA
Nyní však neví, co dál. „Když jsem
byl malý, velmi špatně jsem snášel
odloučení od rodiny během dlou-
hých lázeňských a nemocničních
pobytů. Teď bych vyletěl z hnízda
moc rád, ale nejde to…“ konstatuje
Radek, který má ke všemu výše po-
psanému ještě občasné epileptické
záchvaty. Maminka Lenka tomu ro-
zumí, ale zároveň má pochopitelné
obavy: „Vím, že mu to věčné sezení
doma nedělá dobře. Dostává se až
do úzkostných stavů, dvakrát jsem
k němu musela dokonce volat i dok-
tora. Jenže i kdyby si našel svůj byt,
měla bych o něj hrozný strach. Byl
by tam sám, což je snad ještě horší!
Musela bych za ním stejně jezdit na
návštěvy. A i kdyby se nějakým zá-
zrakem podařilo ufinancovat Rad-
kovi neustálou asistenci, není ji jak
zajistit. Prostě tu žádná taková služ-
ba není… Momentálně by nejvíc po-
třeboval nějakou smysluplnou práci,
aby se dostal mezi lidi,“ říká žena,
Když jsem byl malý, velmi špatně
jsem snášel odloučení od rodiny
během dlouhých lázeňských
a nemocničních pobytů. Teď bych
vyletěl z hnízda moc rád, ale nejde to…
Radek Kreana
se svojí
maminkou