Strana 43
ŽIVOT / KOSMONAUTI S HANDICAPEM
43
Text: ONDŘEJ ŠAMÁREK
První členové oddílu kosmonautů,
a to jak na sovětské straně, tak i na
straně Američanů, byli skutečně
příklady doslova železného zdraví.
Výběr byl nesmírně přísný. Napří-
klad jeden z amerických kandidá-
tů pro první nábor, jistý Jim Lovell,
nakonec z výběru do prvního oddílu
amerických astronautů vypadl proto,
že měl přechodně nepatrně zvýše-
nou hladinu bilirubinu v krvi. Pokud
vám toto jméno nic neříká, podívejte
se na velmi zdařilý film Apollo 13.
Tento muž s českými kořeny poz-
ději v rámci mise Apollo 8 společně
s dalšími dvěma kolegy jako první
obletěl Měsíc. A pod jeho velením
se v pořádku dokázala vrátit na Zem
posádka „nešťastné třináctky“, jejíž
loď postihla bezprecedentní tech-
nická nehoda během pokusu o třetí
přistání na Měsíci.
Do oddílu byl vybrán hned v ná-
sledujícím kole, takže mohl následně
zažít výše popsaná dobrodružství,
ale tato epizoda dává poměrně jasný
náhled na to, jak dokonalými vzorky
Homo sapiens museli být, alespoň
co se fyzické stránky týče, první
astronauti. I když, paradoxně, jiný
muž, Deke Slayton, výběrem prošel,
přestože mu chyběl článek jednoho
z prstů na levé ruce. Jako dítě o něj
přišel, když jej neopatrně strčil do
žacího stroje. Výběrová komise nad
tímto defektem dlouze uvažovala
a probírala se všemožnými mate-
riály, aby nakonec usoudila, že prá-
vě prsteník na levé ruce je jediným
z prstů, u něhož absence posledního
článku nevadí.
BEZ PALCE AOKA
Tento přístup byl naprosto pocho-
pitelný. Vlastně nikdo nedokázal
přesně předpovědět, co na odvážné
muže za hranicemi atmosféry čeká.
Po prvních kosmických letech se
ukázalo, že extrémní požadavky na
zdraví nejsou úplně potřeba. A laťka
se začala pomalu snižovat. Tak se
například stalo, že se v roce 1964
v civilním oddílu sovětských kosmo-
nautů objevil Sergej Anochin.
Tento zasloužilý zkušební pilot byl
příkladem dokonalého profesionála.
A přes vyšší věk, než jaký byl u teh-
dejších kosmonautů obvyklý, byl ve
svých padesáti čtyřech letech v bez-
vadné fyzické formě. Tedy až na je-
den malý problém… Anochin neměl
oko. O to přišel při jednom z testova-
cích letů. Nicméně byl natolik velkou
autoritou, že mohl nejen pokračovat
v letecké kariéře, ale také podstoupil
kosmonautický výcvik, a dokonce se
stal velitelem civilního kosmonautic-
kého kádru. Šance na let do vesmíru
u něj nebyly vysoké a také se nikdy
nenaplnily, nicméně jeho příklad zů-
stává zajímavou epizodou.
A když se ještě na chvíli vrátíme
k chybějícím prstům: Deke Slayton
nebyl jediným, kdo měl podobný
handicap. Sovětský kosmonaut Pjotr
Kolodin prošel náborem v roce 1963,
přestože mu kompletně chyběl jeden
z prstů. A co více – oním chybějícím
prstem byl rovnou palec! Za jeho
kandidaturu se však přimluvil sám
legendární hlavní sovětský konstruk-
tér Sergej Koroljov. Ten měl údajně
prohlásit, že speciálně pro Kolodina
klidně přizpůsobí ovládací prvky lodi
Sojuz, pokud to bude nutné.
LÉKAŘSKÉ OMYLY
Kolodin bohužel na oběžnou dráhu
nikdy neletěl. Nejblíže vesmíru se
dostal v červnu 1971, kdy byl čle-
nem hlavní posádky Sojuzu 11. Tři
dny před startem ale lékaři u jeho
kolegy Kubasova našli na rentge-
novém snímku plic podivný stín.
Otvírající se kosmos
Dokonale zdraví atrénovaní, to jsou
vlastnosti spojené sprofesí kosmonautů.
Vpředstavách většiny lidí je kosmonaut
příkladem takřka naprosté fyzické
dokonalosti. Je však tato představa
pravdivá? Za šedesát čtyři let od chvíle, kdy
první člověk vystoupal do vesmíru, se mezi
členy oddílů kosmonautů objevily různé
fyzické nedokonalosti od chybějícího oka
po Parkinsonovu chorobu. Akritéria výběru
se oproti počátkům kosmonautiky dál
značně posouvala. Proto se vsoučasnosti
na profesi kosmonauta může připravovat
imuž, kterému chybí dolní končetina.
Po prvních kosmických letech se
ukázalo, že extrémní požadavky
na zdraví nejsou úplně potřeba.
A laťka se začala pomalu snižovat.