Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

9

ré můžou také zabíjet, ale nikdo nad

tím takhle neuvažoval. Tak teď už

snad bude. Stejně jako nad tím, že

existují základní preventivní opatře-

ní v podobě roušky a dezinfekce ru-

kou. Ačkoliv jsem poněkud skeptic-

ký, když vidím, jak rychle a snadno

společnost opatření odhodila a zase

mi někdo bez roušky kašle za krk

v metru.

Nemůžeme nechat stranou otázku

financí, na kterou jsme už narazili

uplatových podmínek. Jaká je

tedy současná situace?

Pro tento rok budou pro většinu po-

skytovatelů představovat problém.

Jednak letos dostanou převážně

méně peněz než loni, a pak budou

kvůli zdražování chybět v systé-

mu až tři miliardy korun. Sice byly

navýšeny úhrady a příspěvky na

péči v pobytových zařízeních, čímž

má přibýt asi devět set milionů, ale

jak říkám, zvyšují se náklady a sni-

žují dotace. S výjimkou roku 2018

chybí peníze už posledních deset let

ne ustále. Jednáme s ministerstvem

práce a sociálních věcí o kompen-

zacích cen energií. Příspěvkové or-

ganizace mají alespoň v některých

případech zatím nasmlouvané fixace

cen, ale neziskovky prakticky vů-

bec. Jednání bude třeba vést také na

úrovni krajů. Situace trápí i zdravotní

a školská zařízení.

Poměrně nedávno se změnila

vláda, vnímáte nějakou změnu

vpřístupu?

V něčem ano, přičemž s částí změn

souhlasím, s částí nikoliv.

Souhlasím například s tím, že se

začínají víc akcentovat soukromé

zdroje u seniorů. Bude tlak na to, aby

jim víc pomáhaly vlastní děti nebo

jejich soukromý majetek. Stát má

pomáhat potřebným, to neznamená

všem bez rozdílu. Bavíme se o větší

spoluúčasti na stravování a ubytová-

ní u majetnějších lidí.

Naopak mám problém s navý-

šením příspěvku na péči v prvním

stupni. Mám takový pocit, že se ně-

kdo koukl z okna, a řekl: budou to

dva tisíce. Chci vědět, proč zrovna

tato částka a komu? Víme, že u se-

niorů dochází k velké míře zneuží-

vání tohoto stupně příspěvku, ale zá-

roveň si uvědomujeme, jak bychom

nevhodným zásahem postihli osoby

se zdravotním postižením.

Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA (*1978)

Vystudoval veřejnou správu aregionální rozvoj na České

zemědělské univerzitě, vroce  ukončil doktorské studium

na Vysoké škole finanční asprávní vPraze. Vsociálních

službách působí od roku . Stal se ředitelem Farní charity

vTáboře, vletech – řídil G-centrum vTáboře (domov

pro seniory, pečovatelská služba, denní stacionář, odlehčovací

služby, azylový dům pro ženy amatky sdětmi).

Prezidentem Asociace poskytovatelů sociálních služeb byl

zvolen vroce . Zároveň působí také jako prezident Unie

zaměstnavatelských svazů ČR, prezident evropské asociace

European Ageing Network aod r.  je předsedou světové

asociace Global Ageing Network. Založil několik neziskových

organizací. Působil také jako poradce ministra aministryně

práce asociálních věcí vletech –.

Smanželkou advěma dětmi žije vTáboře.

Souhlasím například s tím, že se

začínají víc akcentovat soukromé

zdroje u seniorů. Bude tlak na to, aby

jim víc pomáhaly vlastní děti nebo

jejich soukromý majetek.

Právě lidé spostižením výrazně

závislí na cizí pomoci volají po

zavedení pátého stupně, protože

náklady na osobní asistenci jsou

ze současného čtvrtého stupně

neuhraditelné, pokud chcete vést

samostatný aktivní život.

Se zavedením nějakého neomeze-

ného pátého stupně úplně nesouhla-

sím. Jsem pro individuální rozpočty,

jako mají v Nizozemsku, Belgii nebo

Švýcarsku. Současný systém nemů-

že pokrýt všechny potřeby osob se

zdravotním postižením. Nelze oče-

kávat, že všeobecně pomůže jeden

univerzální nástroj. Ze všech příjem-

ců tvoří lidé ve věku osmnáct až še-

desát pět let necelých deset procent.

Připočteme-li i děti, bude to něja-

kých patnáct až sedmnáct procent.

Proto bych uvítal, kdyby byly tyto dvě

skupiny z příspěvků na péči vyňaty

a byl u nich zaveden zmíněný indi-

viduální rozpočet reagující na jejich

potřeby a situaci.

Jaké navýšení si tedy lze vtako-

vém případě představit?

Určitě by takový rozpočet existoval

v nějakém intervalu minima a maxi-

ma, neomezený není nikde na světě.

Dno bych viděl určitě vyšší, než je

příspěvek na péči, strop by závisel

na nezbytném počtu hodin péče a je-

jich cenách. Nemůžete ale předložit

návrh požadující navýšení rozpočtu

o deset miliard. To nikdo neschvá-

lí. Návrh musí mít reálnou šanci na

průchodnost. Dovedu si představit

navýšení o třicet procent proti sou-

časnosti. Každopádně jde o tak zá-

sadní změnu, že v tomto funkčním

období to nejspíš nebude. Při hodně

velkém optimismu možná u dětí.

Kaž dopádně jednáme, už proběhly

dva kulaté stoly se zástupci státu,

poskytovatelů a příjemců, brzy nás

čeká další. 