Strana 63
V tu chvíli Agátě zazvonil mobil.
„Volají z kliniky, vydrž!“
Po pár vteřinách telefonátu se v její
tváři objevilo zděšení. Rychle zavěsila
a vyrazila kolem překvapeného Filipa
ke dveřím. „Musíme na kliniku, pojďte
se mnou, rychle! Ptačí muž zapálil svůj
pokoj a utekl!“
Jonáš i Filip rychle vyběhli za ní. Sotva
jí stačili. U jejího auta nestihli ani zavřít
dveře a už se s pískáním gum rozjela.
Když vběhli do jeho pokoje, oheň
už nehořel, ale dílo své zkázy stihl
dokonat. Agáta se nešťastně rozplakala
a vyběhla mezi hasiči pryč. Po zemi se
válely zbytky ohořelých sešitů, které
chtěl někdo evidentně spálit společně
s notebookem, jehož seškvařené zbytky
ležely na místě, kde kdysi býval stůl.
Zatímco Jonáš se vylekaně rozhlížel
po zničené místnosti, Filip ledabyle
botou posouval zbytky na podlaze
a díval se na ně. „Místo důkazů o životě
mimo Zemi se tu na ní akorát válí
důkazy o tom, jak to dopadá, když dáte
jednoho šílence do péče druhého...“
Náhle ho ale něco u podrážky
zaujalo, prudce se ohnul a vyhrknul
na Jonáše: „Není dneska náhodou
patnáctého srpna?“
Jonáš přikývl, ale to už Filip vyběhl
na chodbu. Na ohořelém zbytku
papírku, který v rozrušení upustil, byl
fixou několikrát červeně podtržený
nápis 6EQUJ5.
„Co to je?“ vykřikl za utíkajícím
Filipem. Ten v běhu přes rameno
zakřičel. „Najdi si to na netu, musím
chytit letadlo. A toho týpka koukejte
najít!“
Co je 6EQUJ5?
„Když jsem ho naučila písemné
komunikaci, začal si čím dál tím
víc zapisovat různé číselné řady.
Poslední týdny tím tráví celé dny
i noci. Nahrává si různé vlastní zpěvy
a vyhledává na internetu záznamy
ptačích pěvců všech druhů, a pak zase
pořád píše a píše. Obsedantně se také
začal zajímat o dinosaury, vesmír
a mimozemské civilizace. Jak jsme
na začátku dělali obrovské pokroky,
tak teď se ode mě úplně odstřihnul
a ponořil se zpátky do vlastního světa,
jenže obohaceného o naše znalosti
a technologie. Nedovolí mi se k jeho
poznámkám ani přiblížit. Když jsem
tajně alespoň kousek těch číselných
řad získala, vypadalo to jako nějaký
kód či souřadnice. Určitě by to chtělo
prohnat počítačem, ale to já právě
neumím. Začala jsem trochu studovat
stejné věci jako on a napadlo mě něco
šíleného!“
Zatímco Jonáš se zaujetím hltal
každé Agátino slovo, Filip vypadl
z role. „Šílená jsi tady jedině ty! Naučila
jsi chytrého zanedbávaného autistu,
co umí cvrlikat, pracovat s internetem
a hned z toho děláš objev.“ Filip vstal
a natáhl se pro sako, jako by se chystal
k odchodu.
„Vím, co si myslíš, ale vyslechni mě, ano?“ Zarazila
ho Agáta. Jonáš mi určitě potvrdí, že některé druhy
umějí dokonale napodobovat zvuky a slyší a pamatují
si zvukové nuance, které my nemáme šanci
postřehnout.“ Jonáš přikývl. „Syrinx u řady pěvců navíc
dovede ve svých zpěvech produkovat dva různé zvuky
o rozdílných frekvencích, což savčí hlasivky z principu
nedovedou, proto zvuky i náš mozek analyzuje odlišně.
A to ani nemluvím o tom, že vnímají magnetické pole,
které používají při migracích k navigaci!“
Najednou se rozzářil jako člověk, který právě na
něco přišel.
„Já vím, co tě napadlo! Ptáci jsou žijící potomci
dinosaurů. A ty si myslíš, že za jejich časů se Země
dostala do kontaktu s nějakou mimozemskou
technologií, jejíž zvuky nebo vysílání se přes miliony
let uchovaly v hlasové podobě!“
„Přesně!“ Agáta nadšeně vyskočila z křesla. „Odkryl
tajemství kolektivní neuvědomělé paměti celého
zvířecího druhu. My jsme vývojově výrazně mladší,
a i kdyby nás něco podobného potkalo, nanesli jsme
na paměť lidstva příliš vrstev kulturního balastu.
Ovšem v tomhle případě by to přece bylo možné!“
Filip se zastavil v pohybu. „Takže jste právě
odpověděli na Fermiho paradox ,Kde všichni jsou‘?
Takhle jednoduché to podle vás je? Přeji hodně štěstí
při dalším pátrání po E.T.! Filip gou houm,“ prohlásil
a vydal se k odchodu.
63
Ilustrace: MIROSLAVA KOLÁŘOVÁ ŠULCOVÁ