Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

TÉMA / SOCIÁLNÍ SLUŽBY PO COVIDU

Mgr. Lucie Mervardová

ředitelka

Pohoda – společnost pro normální život

lidí s postižením

Co vám ukázala ajaké zkušenosti

přinesla pandemie koronaviru?

Myslím, že nám pandemie opět potvrdi-

la, že se jako národ dokážeme v těžkých

chvílích semknout, být solidární, ohle-

duplní, tvořiví. Bohužel jsme běžci na

kratší tratě a mnoho z toho pozitivního

nepřetrvá dlouho. Nadšení ze souná-

ležitosti rychle uvadá, ohleduplnost

se umenšuje, pravidla se bagatelizují.

Zviditelnily se nám hodnoty, které

jsme považovali za samozřejmost.

V krajních situacích, v kterých jsme

se ocitali, jsme poznávali nejen sebe,

ale i své blízké, přátele, kolegy. Mezi

některými se vztahy ještě více upevnily,

jiní zjistili tak odlišné morální postoje,

že nedokázali v přátelství či spolupráci

setrvat. Myslím, že se dá říci, že pande-

mie oddělovala zrno od plev. Pandemie

také ukázala křehkost nebo odolnost

každého z nás.

V naší organizaci POHODA jsme pan-

demií ztratili, prozřeli i získali.

Ztratili jsme na řadu měsíců kontakt

s většinou klientů našich terénních

i ambulantních služeb. Následně mnozí

měli obavu ze zavlečení onemocnění

do své domácnosti, a proto podporu

asistentů odmítali. Samostatně žijící

uživatelé služeb, ke kterým běžně

docházíme, nyní pracně dohánějí ztrátu

některých dovedností, znovu navykají

společenskému kontaktu. Pečující lidé,

ale i ti, o které pečují, na sobě, zejména

po první pandemické vlně, cítili velkou

psychickou tíži. Byla patrná velká

oboustranná únava, zhoršení psychic-

kého stavu, obavy z dalšího vývoje,

obavy z opakování ztráty kontaktu

s lidmi atd. Psychologická podpora

však byla a je tak vytížená, že se stala

prakticky nedostupnou. Snažili jsme se

o to, abychom zůstali s lidmi, kteří o to

stojí, alespoň v telefonickém kontaktu,

nabízeli jsme ochranné pomůcky, dez-

infekční prostředky aj.

Na dlouhou dobu jsme ztratili osobní

kontakt mezi sebou – pracovníky or-

ganizace. Ztratili jsme čas a prostor pro

rozvojové věci, na kterých je třeba pra-

covat společně, diskutovat. V prvních

měsících roku 2020 jsme se zkrátka

všichni snažili situaci zvládnout nejen

v práci, ale i doma. V péči o děti, rodiče,

sebe. Cíl byl jasný. Zajistit po celou

dobu bezpečí a péči o obyvatele chráně-

ných bytů. Také o obnovení terénních

a ambulantních služeb v míře, kterou

naši klienti potřebují. Nezanedbatelná

proto byla vzájemná podpora a pomoc

mezi námi pracovníky. S lítostí však

musíme vzpomenout na zesnulou dlou-

holetou uživatelku terénní odlehčovací

služby a rodinného příslušníka klientky

našeho denního stacionáře. Naštěstí

ANKETA:

Zkušenosti poskytovatelů

sociálních služeb

Bezprecedentní pandemie dopadla na všechny,

omezeny byly také důležité služby pro seniory

a lidi se zdravotním postižením. Jak vypadala

situace u těch, kteří jsou pro ty nejslabší z nás

zásadní oporou? A jaké zkušenosti si lze

z takové události odnést pro budoucnost?