Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 43

43

přehodnotit. Je v něm totiž opravdu

dobrá, pravidelně závodí a zjistila,

že bez ruky pravděpodobně dosáh-

la možného výkonnostního stropu.

Nová umělá ruka by jí umožnila po-

sunout se dál. Kromě toho se začaly

objevovat zdravotní problémy spo-

jené s přetěžováním jedné polovi-

ny těla. Právě proto se s maminkou

rozhodla oslovit Konto Bariéry, aby

mohla získat nákladnou a pro sport

speciálně upravenou bionickou po-

můcku. „Koně jsou moje vášeň. Při-

znávám, že se na ně soustředím víc

než na studium, i když se školou se

mi to docela daří skloubit, přestože

trénuji šestkrát týdně dvě až tři ho-

diny. K tomu ještě chodím pravidel-

ně do fitka s trenérem a o víkendech

jezdívám během sezony na závody.

Dělala jsem i sportovní gymnastiku,

ale té jsem před nástupem na střední

nechala,“ popisuje Tereza svůj čino-

rodý život.

Jejím snem je mít jednou vlast-

ní statek, na kterém by se mohla

své lásce věnovat. Zároveň by ráda

vystudovala psychologii na vysoké

škole. Zajímalo by ji především od-

větví sportovní psychologie. Jednou

by se tak mohla živit jako mentální

kouč.

KONĚ POD SEDLEM IKAPOTOU

Vlastního koně momentálně nemá,

i když v minulosti tomu tak bylo.

Dojíždí proto do stáje nedaleko Vim-

perka, kde žije. „Mám tam skvělé

podmínky. Všichni jsou na mě moc

hodní, což platí i ve škole. Když se

spolužáci dozvěděli, že budu mít no-

vou ruku, zajímají se o to možná víc

než já,“ směje se sympatická Tereza,

která nedávno udělala řidičák, tak-

že už umí krotit i koně pod kapotou.

Největší obavy prý měla z toho, aby jí

nepřikázali mít auto nějak upravené.

To se nestalo a zkoušku složila s po-

chvalou.

Nechce, aby měla úlevy nebo aby

byly její výkony hodnoceny shoví-

vavou optikou. „Je mi nepříjemné,

když například po soutěži dostanu

zvláštní cenu. Chci si všechno pocti-

vě odpracovat a zasloužit jako všich-

ni ostatní. Proto se také snažím dělat

a zvládat všechno jako ostatní. Včet-

ně péče o koně, sedlání a podobně,“

říká Tereza odhodlaně.

NEZASTAVITELNÁ

I přes svůj přístup k životu přizná-

vá, že když byla poprvé u protetiků

z firmy Otto Bock, kde se aktuálně

pracuje na její speciální bionické

protéze upravené pro jezdectví, roz-

plakala se. „Kluci, co tam dělají, jsou

moc fajn, ale při prvním sezení to na

mě bylo trochu moc hrrr. Přece jen je

pro mě ta ruka citlivé téma,“ přiznává

Tereza upřímně.

Novou pomůcku už viděla, teď má

provizorně půjčenou jednu na vy-

zkoušení. Finální produkt by měl být

odolný a přizpůsobený svému účelu.

Nebude tedy úplně stejný jako tra-

diční bionické ruce. Například bude

svírat pouze tři prsty, což na uzdu

stačí.

„Jsme moc vděční Kontu Bariéry

a všem lidem, kteří jeho prostřednic-

tvím ruku pro Terezku podpoří,“ říká

maminka Eva a na závěr dodává:

„Vyrostla z ní k mé velké radosti se-

bevědomá, nezastavitelná a krásná

holka se zdravým přístupem k živo-

tu. Ruka jí pomůže v rozletu a překo-

nat v budoucnu jakoukoliv překážku

v životě i v parkuru. 

Mít jednou vlastní statek se zvířaty, to je Terezčin sen.