Strana 12
TÉMA / SOCIÁLNÍ SLUŽBY PO COVIDU
vnímat význam této profese a nevytvá-
řet rozdíly mezi pracovníky v nezisko-
vém a příspěvkovém sektoru, k čemuž
v letošním roce probíhala i celorepubli-
ková kampaň Stejná odměna.
Petr Prinz
ředitel Charity Olomouc
Co vám ukázala ajaké zkušenosti
přinesla pandemie koronaviru?
Z negativních věcí můžeme vždy získat
alespoň poznání. A jaké je to covidové?
Předně jsme si sáhli hlouběji do duší.
Silné i méně hodnotné lidské vlastnosti
se zvýraznily. Myslím, že sociální služby
v zásadě tuto náročnou situaci ustály
(někde pochopitelně lépe, někde hůře).
Myslím, že jsme poznali, jak lehce vzni-
kají rozepře mezi lidmi a jak snadno
se ze soudržnosti stane nenávist. Kéž
bychom si tuto periodicky se opakující
lidskou zkušenost zapsali někam hlu-
boko.
Co je podle vás vpříštích letech pro
sociální služby klíčové?
Flexibilita a zdravý rozum.
Dana Svobodová
Centrum sociálních služeb
pro seniory Pohoda, p. o.
Co vám ukázala ajaké zkušenosti
přinesla pandemie koronaviru?
Zkušenost, že je potřeba od začátku do
konce dodržovat nastavená pravidla.
Jak je důležitá týmová práce a že vý-
hrou je dobrý a soudržný tým, který si
umí pomoci. Jak křehké je zdraví a jak
rychle se dá onemocnět. Jak je důležité,
aby vám někdo ukázal cestu a řekl,
co máte dělat. Jak důležitá je správná
komunikace (rodina, nešířit poplašné
zprávy).
Co je podle vás vpříštích letech pro
sociální služby klíčové?
Koncept, jak pracovat v covidu či při
jiné infekci (co budu dělat, když...).
Bc. Andrea Hrebinková
vedoucí Domova důchodců Libochovice
Co vám ukázala ajaké zkušenosti
přinesla pandemie koronaviru?
Pandemie – toto slovo v zařízeních
sociálních služeb není oblíbené a už
vůbec chtěné.
Senioři byli v prvních dnech uzavření
domova vyděšení, většina z nich se
bála o své blízké. To, že se domov
uzavřel a oni mohli komunikovat pouze
pomocí telefonu, jim celou situaci moc
neulehčilo. Nechápali, proč jsou zavření
(nejsou přece ve vězení), velice jim
chyběl fyzický kontakt s jejich nej-
bližšími. Postupem času pochopili, jak
zákeřný virus to je, a někteří se začali
obávat nejen o své blízké, ale i o svůj
život.
Mnoho schopných seniorů a seniorek
se vrhlo do práce. Pomáhali s šitím
roušek, vyhledávali činnosti, kde by
byli prospěšní. Stříhali látky na roušky,
trička na šnůry do roušek, ručníky na
žínky, chodili loupat cibuli a česnek,
louskat ořechy, prostě činnosti, které
dávaly smysl. Hodně debatovali o tom,
kdy tomu bude konec.
Nošení roušek v domově bylo pro
seniory obtížné. Jedni to odmítali, jiní se
s tím smířili. Pravdou je, že to bylo pro
ně velmi vysilující. Klienti domova byli
více unavení a jejich zájem být ve spo-
lečnosti ostatních seniorů opadal. Když
vláda umožnila návštěvy v domově
podle daných pravidel, většina se upnu-
la na půlhodinové návštěvy v místnosti
k tomu určené. Očekávání návštěvy
rodiny bylo na klientech znát. Jedni byli
veselí a těšili se, jiní zase nervózní. Když
byl domov uzavřen, téměř 90 % klientů
sedávalo ve vestibulu a čekalo na své
děti u vchodu, aby neztratili ani minutu
z návštěvy. Personál se snažil, aby vše
proběhlo podle nařízení a hlavně ke
spokojenosti klientů. Přesto se našly
vynalézavé rodiny, které se snažily naří-
zení obcházet, stály pod okny a balkony
a podávaly si tašky a balíčky na prováz-
ku. Personál přitom byl u hlavních dveří
a každou maličkost přebíral a dezinfiko-
val a odnášel na pokoj, aby byli senioři
chráněni.
Když virus pronikl i do domova,
život v něm se naprosto změnil. Bylo
nutné přijmout veškerá možná opatře-
ní, aby se virus co nejméně šířil. Klien-
ti byli ve svých pokojích, společné jídlo
se stalo minulostí. Personál dovážel
jídlo na pokoje a staral se o seniory
jen tam. Taková izolace seniorům moc
neprospívala. Pravda, některým se to
zalíbilo, nikam nemuseli, jen zazvonili
a personál přiběhl. Jiní stále jen sle-
dovali televizi a rozhlas a utápěli se
v beznaději, kdy už to skončí. Scházel
i kontakt s personálem, jak byli zvyklí
– cvičení, aktivity, společné povídání
si v kavárně apod. Jejich jediným
spojením s rodinou byl telefon a s per-
sonálem jen nutný kontakt na vyřízení
běžných úkonů či poskytnutí zdravotní
péče. Covid zasáhl velkou měrou i do
řad personálu.
Rozvolňování přineslo částečnou
euforii, po víc než roce se mohli senioři
opět těšit ze společnosti ostatních.
Euforii z rozvolnění střídal smutek, když
postupně zjišťovali, koho z té naší velké
rodiny v domově kvůli pandemii ztratili.
Nyní jsou senioři spokojení a domov je
otevřen všem.
Pandemie a opatření s tím sou-
visející seniorům neprospěla, trpěli
psychicky (strach, stesk, bezmoc,
vztek i bolest). Pandemie dokázala
lidi v domově sjednotit, v počátcích
je poháněla naděje, že virus svým
úsilím a snahou porazí, to po pár