Strana 25
25
jde o první pracovní zkušenost, ně-
kdo se zase třeba snaží nastartovat
po úrazu nebo jiné závažné životní
události. Tady získá pracovní sebe-
vědomí – pak může v nové práci říci,
co opravdu umí. V tom pomáhají naši
trenéři a pracovní terapeutka,“ líčí
Andrea fungování TA KAVÁRNY. Ná-
poje a pochutiny se tady neroznášejí,
zákazníci si musí chodit k okénku.
Realistický odhad vlastních schop-
ností je prý u lidí zapojených do tré-
ninku častým problémem. Někteří se
silně podceňují a nevěří si, jiní mají
naopak nekriticky přehnané míně-
ní o svých schopnostech. Často je to
dáno přístupem jejich okolí, ale po-
chopitelně také jejich zkušenostmi
a osobnostními rysy. Jsem zvědav, jak
to půjde mně.
ZKOUŠKA ZA OKÝNKEM
Byl jsem přidělen na čtyřhodinovou
směnu začínající před polednem. Ka-
várna má otevřeno ve všední dny od
osmi do osmnácti nebo dvaceti ho-
din. Jsem jediný na vozíku, mými už
zkušenými parťáky budou Dáša (32),
Marek (34) a Filip (20), kteří jsou
kavárníky už od října loňského roku
a jde početně o tradiční zaběhlou se-
stavu. Já představuji element navíc.
Na všechny dohlíží a rukou i dobrou
radou pomáhá trenér Jirka (38).
Hned na úvod mám poněkud pro-
blém dodržet dres obsluhy, protože
se nemůžu vejít do erárního bílého
trička. Šedivá zástěra mi ale naštěs-
tí padne, byť chvíli zkouším, jak si ji
vlastně uvázat, aby se mi nepletla do
kol. Pak už jdu k okénku, kde chvíli
pozoruji, jak se co dělá. Je zajímavé,
jak se promění pohled na kavárnu,
když nejste v roli zákazníka.
Filip má dnes službu u použitého
nádobí, které sbírá z druhého okén-
ka, myje ho a předává zpět. Také
uklízí prostor zázemí, něco ohřeje
v mikrovlnce, podá a podobně. Dáša
sedí u pokladny, přijímá objednávky
a pracuje s penězi. V průběhu směny
jsem zjistil, že tohle by mě asi bavilo
nejvíc. Je tu prostor si popovídat se
zákazníky, jste s nimi nejvíc v kon-
taktu. Kasa napojená na tablet má
předvolené položky, a i když jich
není málo, stačí se v nich krátce zo-
rientovat. A pokud vám to trvá déle,
nic se neděje, zákazníci jsou trpěliví
a mají pochopení. Vědí, v jakém pod-
niku jsou. Chvíli jsem si to během
směny také vyzkoušel, ale mojí hlav-
ní náplní byla příprava nápojů, s čímž
mi musel pomáhat Marek nebo Jirka.
NESTAČIL BY TUREK?
Když mi u sofistikovaného stroje
vysvětlovali už několikátý postup
výroby odlišných druhů kávy, sen-
timentálně jsem vzpomínal na časy,
kdy kafe znamenalo prostě turka
zalitého horkou vodou. Toho si mi-
mochodem nikdo za celou dobu ne-
dal. Proč by také, když si můžete dát
espresso, cappuccino, latte machiato
flat white, frappé a já nevím co ješ-
tě. K tomu ve variantách bez kofeinu
nebo s běžným či sójovým mlékem.
U mléka bych se zastavil podrob-
něji, protože právě s ním bylo nejvíc
„radosti“ – zejména v podobě pěny.
Jednak si musíte pamatovat, jestli se
do toho kterého nápoje lije jako prv-
ní nebo naopak až nakonec. Dozvě-
děl jsem se, že musí být plnotučné,
Pracují u nás především lidé
s tělesným postižením, ale bereme
i lidi s jiným znevýhodněním,
kromě duševních onemocnění.