Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 44

ŽIVOT / PŘÍBĚH

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

V roce a půl se u něho projevily pro-

blémy s chůzí, ale jinak Josef Švajgl

(52) vyrůstal jako ostatní. Měl prý

štěstí na učitelky i spolužáky. Ač-

koliv pochází z Mariánských Lázní,

svá vysokoškolská studia a první

pracovní léta prožil na Moravě, kde

se také seznámil se svou manželkou.

Původní profesí dřevařský inže-

nýr se zaměřením na nábytek vedle

toho absolvoval ještě Podnikatelskou

fakultu Vysokého učení technické-

ho v Brně. A aby toho nebylo málo,

tak si navíc později dálkově udělal

první trenérskou třídu v kulturistice

na fakultě tělesné výchovy a sportu.

Vcelku pestrý výčet od muže, který

na první dojem působí nesmělým

dojmem a podle jeho vlastních slov

ho mají občas někteří lidé tendenci

podceňovat.

PRVNÍ DOJEM KLAME

„Můj handicap mě v práci nijak neli-

mituje, snad až na to, že nevydržím

dlouho na nohou. Ale protože taky

trochu hůř mluvím, nejsem pro ně-

koho možná úplně čitelný. Nemálo

lidí si myslí, že jsem blbej nebo měk-

kej, takže předpokládají, že když na

mě trochu zatlačí, snadno povolím.

Pokud nevyhovím a jedná se o ně-

jakou jednodušší osobnost, pak ob-

čas pronese nějakou poznámku, ale

nic dramatického,“ říká otevřeně

Zdánlivě plachý

starosta

Josef Švajgl je starostou

vobci Drmoul nedaleko Mariánských

Lázní. Když sedí za svým pracovním

stolem, nikdo by nepoznal, že má dětskou

mozkovou obrnu, kvůli které špatně chodí

ataké trochu hůř mluví. Vpéči oblaho

více než tisícovky obyvatel mu to

ale nikterak nebrání. Kromě starostování

však momentálně řeší také otázku,

na jakou střední školu pošle svoje

dvě děti spodobnou diagnózou.

o svých zkušenostech Josef Švajgl,

který starostuje třetím rokem.

Tvrdí, že handicap mu posunul

hranice, co snese. „Nejvíc obvyk-

le kritizují ti, kdo sami nic neumě-

jí a nedělají. Tak už to bývá. U nás

v obci takových ale naštěstí moc

není. Uvědomuji si, že roste složi-

tost života, a nemůžu se divit, když

to víc a víc lidí nezvládá. Takže na

jedné straně řeším investiční pro-

jekty v řádu milionů, na druhé straně

zdánlivé banality, jež ovšem kon-

krétní občany v každodenním fun-

gování trápí,“ líčí svoji agendu muž,

který má i osmileté zkušenosti s po-

zicí místostarosty.

STAROSTI IRADOSTI

Letmým pohledem vypadá Drmoul

jako sympatická a upravená obec.

Můj handicap mě v práci nijak

nelimituje, snad až na to, že nevydržím

dlouho na nohou. Ale protože taky

trochu hůř mluvím, nejsem pro

někoho možná úplně čitelný.