Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 24

REFLEKTOR / TRÉNINKOVÉ PRACOVIŠTĚ

Na pár hodin

kavárníkem

Vposledních třech dekádách se na

mnoha místech naší země staly

oblíbeným nástrojem integrace

auplatnění lidí spostižením kavárny.

Jednu takovou jsme navštívili

avyzkoušeli si její fungování doslova

na vlastní kůži. Tréninková TA

KAVÁRNA na pražském Vyšehradě

funguje už bezmála patnáct let

aúspěšně připravuje kavárníky

shandicapem na budoucí pracovní

uplatnění. Jak se mezi nimi dařilo

našemu redaktorovi?

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: IRENA VANIŠOVÁ

TA KAVÁRNA, již provozuje o. p. s.

Borůvka Praha, sídlí v prostorách

nejnovější z budov Jedličkova ústa-

vu a škol. Najdete ji dvě stě metrů od

Táborské brány na Vyšehrad v ulici

Na Topolce. K její škodě poněkud

stranou od obvyklého proudu turis-

tů. Díky tomu si však kavárna ucho-

vává poklidnou atmosféru, v níž jsou

hlavními zákazníky žáci a zaměst-

nanci Jedle, případně jejich známí

a lidé z okolí. Nemalou část tvoří také

maminky s dětmi, které si zde s ob-

libou dávají dostaveníčko, zatímco

ratolesti si hrají v dětském koutku.

Že si budu smět vyzkoušet jednu

směnu za okýnkem, nám umožni-

la Andrea Šváchová (47), která TA

KAVÁRNU rozjela a dodnes ji vede.

„Když byla v roce 2006 otevřena

nová rehabilitační budova Jedličkova

ústavu a škol, vzešla od bývalého ře-

ditele Jana Pičmana iniciativa, aby zde

vzniklo komunitní místo k setkávání.

Původní myšlenka byla, že zde bude

pracovat několik lidí s postižením,

praxe ale ukázala, že neobsáhnou

vše potřebné. Napadlo mě, abychom

to všechno proměnili v trénink, při

kterém si osvojí pracovní i sociální

dovednosti. Naučí se základním vě-

cem – chodit včas, být odpovědný,

nedělat věci polovičatě, spolupraco-

vat s kolegy, komunikovat se zákaz-

níky, zacházet s penězi a jako bonus

také dělat dobrou kávu i jiné nealko-

holické nápoje. Každopádně chceme

produkovat kvalitu, i když třeba v po-

malejším tempu,“ popisuje hlavní cíl

zdejšího pracoviště Andrea, matka

kavárny, jak o sobě sama říká.

Důležitým faktorem pro lidi za-

pojené do tréninku je sebepozná-

ní a zkušenost s přiměřenou dáv-

kou stresu. Každý si tu může udělat

představu o svém tempu, limitech

a co u něj například vyvolává urči-

tý tlak. „Pracují u nás především lidé

s tělesným postižením, ale bereme

i lidi s jiným znevýhodněním, kromě

duševních onemocnění. Pro někoho

„Už si budu navždy

pamatovat, kolik

je za dobrou

kávou práce,“

říká po směně

vtréninkové

kavárně redaktor

Můžeš Radek

Musílek.