Strana 6
TÉMA
Sledujme kvalitu života
Sprezidentem Asociace poskytovatelů
sociálních služeb ČR Jiřím Horeckým
osociálních službách po pandemii,
mezerách vindividuálním přístupu
inových pohledech na péči.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: ARCHIV JIŘÍHO HORECKÉHO
Jak vnímáte situaci vsociálních
službách sodstupem několika
měsíců od pandemie covidu?
Některé důsledky covidu a opatření
s ním spojených jsou patrné už teď,
jiné se určitě ještě projeví. Ale to te-
prve ukáže čas, je potřeba si uvědo-
mit, že právě v sociálních službách
platila různá opatření nejdéle. Ak-
tuálně je cítit hmatatelná úleva, ov-
šem berme situaci s respektem. Po
létu zase přijde podzim… Řada lidí,
včetně mě, si po první vlně mysle-
la, že už bude všechno dobré. Zku-
šenost nás poučila. Navíc tu máme
novou krizovou situaci – péči o lidi
uprchlé před válkou na Ukrajině.
Včem byli poskytovatelé so-
ciálních služeb pandemií zasa-
ženi nejvíc, tedy kromě nemoci
samotné?
Předně je potřeba říct, že u celoná-
rodních čísel nakažených a úmrt-
nosti dopadla Česká republika v po-
rovnání s ostatními státy Evropy
vcelku špatně, zatímco přímo v so-
ciálních službách jsme patřili k nej-
lepším. Přesněji řečeno jsme byli
druzí. Takže ta různá, mnohdy přísná
a nepopulární opatření měla smysl.
Některá zařízení si je dokonce sama
ještě zpřísňovala.
Pokud jde o vedlejší dopady, po-
skytovatelé nejvíc pocítili, že se jim
rozbily prakticky všechny zaběhnu-
té postupy. Museli přejít na krizový
management, na což nebyl každý
připraven. Lidé neměli dostatek in-
formací, rostl počet zemřelých, včet-
ně jednadvaceti pracovníků, přesto-
že všichni dodržovali, co měli. Šířila
se frustrace a bezmoc. I proto jsem
vnímal, že v sociálních službách byla
větší ochota k očkování, než tomu
bylo celospolečensky. Ačkoliv i zde
se začala projevovat rozdělenost
společnosti, což mělo neblahý vliv
na pohodu v pracovních kolektivech.
Jaký postoj jste zaujali vrámci
Asociace poskytovatelů sociál-
ních služeb?
Osobně jsem byl i pro zavedení po-
vinného očkování. Měl jsem každo-
denní nová čísla o úmrtnosti a počtu
nakažených, přicházely mi zprávy
od kolegů z Evropské unie. Z ana-
lýzy dat bylo jasné, že potřebujeme
proočkovanost alespoň mezi sedm-
desáti a osmdesáti procenty. Kolek-
tivním rozhodnutím jsme tedy došli
k doporučení povinného očkování.
Já se samozřejmě očkovat také dal.
Podařilo se čísel dosáhnout?
Prakticky ano, u zaměstnanců jsme
se dostali k sedmdesáti procentům,
u klientů k devadesáti pěti. Úmrt-
nost pak záhy klesla k nule. Ale ta
čísla berte trochu jako odhad, pro-
tože metodika byla nastavena tak, že
počty očkování se hlásily za klienty
a zaměstnance dohromady, takže je
těžké to úplně přesně oddělit.
Zmínil jste kolegy zEvropské
unie, jaké jsou jejich zkušenosti?
Všeobecně jsme se napříč EU shod-
li, že sociální služby byly při řešení
situace kolem pandemie opomíje-
ny. Docházelo k jejich omezování
a útlumu. Ještě víc než pro poby-
tové to platilo pro terénní. Ty byly
třeba v Belgii vypnuty úplně. U nás
k tomu naštěstí nedošlo, ale pro-
jevilo se, jak stát akcentuje pouze
fyzické zdraví. Nikdo moc neřešil
důsledky sociální izolace vyplývají-
cí ze všech těch opatření. Nemyslím
to jako kritiku, ale námět k poučení.
Zkušenosti ukázaly, že je potřeba
holistický přístup, to znamená řešit
ruku v ruce zdraví, psychiku i so-
ciální aspekty.
Všeobecně jsme se napříč EU shodli,
že sociální služby byly při řešení
situace kolem pandemie opomíjeny.
Docházelo k jejich omezování
a útlumu. Ještě víc než pro pobytové
to platilo pro terénní.