Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

TÉMA

Sledujme kvalitu života

Sprezidentem Asociace poskytovatelů

sociálních služeb ČR Jiřím Horeckým

osociálních službách po pandemii,

mezerách vindividuálním přístupu

inových pohledech na péči.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV JIŘÍHO HORECKÉHO

Jak vnímáte situaci vsociálních

službách sodstupem několika

měsíců od pandemie covidu?

Některé důsledky covidu a opatření

s ním spojených jsou patrné už teď,

jiné se určitě ještě projeví. Ale to te-

prve ukáže čas, je potřeba si uvědo-

mit, že právě v sociálních službách

platila různá opatření nejdéle. Ak-

tuálně je cítit hmatatelná úleva, ov-

šem berme situaci s respektem. Po

létu zase přijde podzim… Řada lidí,

včetně mě, si po první vlně mysle-

la, že už bude všechno dobré. Zku-

šenost nás poučila. Navíc tu máme

novou krizovou situaci – péči o lidi

uprchlé před válkou na Ukrajině.

Včem byli poskytovatelé so-

ciálních služeb pandemií zasa-

ženi nejvíc, tedy kromě nemoci

samotné?

Předně je potřeba říct, že u celoná-

rodních čísel nakažených a úmrt-

nosti dopadla Česká republika v po-

rovnání s ostatními státy Evropy

vcelku špatně, zatímco přímo v so-

ciálních službách jsme patřili k nej-

lepším. Přesněji řečeno jsme byli

druzí. Takže ta různá, mnohdy přísná

a nepopulární opatření měla smysl.

Některá zařízení si je dokonce sama

ještě zpřísňovala.

Pokud jde o vedlejší dopady, po-

skytovatelé nejvíc pocítili, že se jim

rozbily prakticky všechny zaběhnu-

té postupy. Museli přejít na krizový

management, na což nebyl každý

připraven. Lidé neměli dostatek in-

formací, rostl počet zemřelých, včet-

ně jednadvaceti pracovníků, přesto-

že všichni dodržovali, co měli. Šířila

se frustrace a bezmoc. I proto jsem

vnímal, že v sociálních službách byla

větší ochota k očkování, než tomu

bylo celospolečensky. Ačkoliv i zde

se začala projevovat rozdělenost

společnosti, což mělo neblahý vliv

na pohodu v pracovních kolektivech.

Jaký postoj jste zaujali vrámci

Asociace poskytovatelů sociál-

ních služeb?

Osobně jsem byl i pro zavedení po-

vinného očkování. Měl jsem každo-

denní nová čísla o úmrtnosti a počtu

nakažených, přicházely mi zprávy

od kolegů z Evropské unie. Z ana-

lýzy dat bylo jasné, že potřebujeme

proočkovanost alespoň mezi sedm-

desáti a osmdesáti procenty. Kolek-

tivním rozhodnutím jsme tedy došli

k doporučení povinného očkování.

Já se samozřejmě očkovat také dal.

Podařilo se čísel dosáhnout?

Prakticky ano, u zaměstnanců jsme

se dostali k sedmdesáti procentům,

u klientů k devadesáti pěti. Úmrt-

nost pak záhy klesla k nule. Ale ta

čísla berte trochu jako odhad, pro-

tože metodika byla nastavena tak, že

počty očkování se hlásily za klienty

a zaměstnance dohromady, takže je

těžké to úplně přesně oddělit.

Zmínil jste kolegy zEvropské

unie, jaké jsou jejich zkušenosti?

Všeobecně jsme se napříč EU shod-

li, že sociální služby byly při řešení

situace kolem pandemie opomíje-

ny. Docházelo k jejich omezování

a útlumu. Ještě víc než pro poby-

tové to platilo pro terénní. Ty byly

třeba v Belgii vypnuty úplně. U nás

k tomu naštěstí nedošlo, ale pro-

jevilo se, jak stát akcentuje pouze

fyzické zdraví. Nikdo moc neřešil

důsledky sociální izolace vyplývají-

cí ze všech těch opatření. Nemyslím

to jako kritiku, ale námět k poučení.

Zkušenosti ukázaly, že je potřeba

holistický přístup, to znamená řešit

ruku v ruce zdraví, psychiku i so-

ciální aspekty.

Všeobecně jsme se napříč EU shodli,

že sociální služby byly při řešení

situace kolem pandemie opomíjeny.

Docházelo k jejich omezování

a útlumu. Ještě víc než pro pobytové

to platilo pro terénní.