Strana 26
REFLEKTOR / TRÉNINKOVÉ PRACOVIŠTĚ
vychlazené a v lednici musí být i ne-
rezové konvičky různých velikostí,
v nichž se pěna dělá. Z vozíku jsem
dosáhl na trysku s párou, ale neviděl
jsem do konvičky, takže jsem musel
odhadovat kvalitu podle zvuku. Jirka
mi ukázal trik, jak to ve volné chvíli
trénovat na vodě s kapkou jaru.
Stejně bych ale po několika hodi-
nách nejraději lidem říkal, ať si koupí
lahvičku koly a vezmou si k tomu
z chlazené vitrínky chlebíček nebo
dortík. Koláč či nanuk s čajem je taky
fajn, ne? Proč jsou všichni (včetně
mě, když jsem zákazník) tak fixovaní
na kávu?
Směna naštěstí nepatřila k nej-
rušnějším, takže fronta vyvoláva-
jící mírnou paniku se objevila jen
asi dvakrát. To, když skončila škola
a lidé vyrazili po obědě na dezert
nebo na oběd samotný. Dovážené
polévky v nabídce kavárny se totiž
těší velké popularitě. Přímo v ka-
várně se nic nevyrábí, maximálně se
pečou vafle, vaří párky nebo ohřívají
kousky pizzy a dětská výživa.
RŮZNÉ OSUDY, RŮZNÉ PLÁNY
Měl jsem tak čas i na povídání se
svými kolegy. Dáše se o jejím pří-
běhu moc mluvit nechce, protože
se svou situací a zdravotním stavem
není úplně smířená. Zároveň dou-
fá, že až bude všechno lepší, najde
si novou práci. I když zatím přesně
neví, jaká by to měla být. Je sice inže-
nýrka a dříve pracovala v oblasti fi-
nancí, jenže pak začala mít problémy
s očima, jejichž příčinu zjistila až po
vyšetření v zahraničí.
Více než léčba pomáhá prevence,
z čehož pramení, proč musela ode-
jít od původní profese a nyní hledá,
co by mohla dělat dál. Nemůže delší
dobu sledovat monitor počítače, vadí
jí ostré světlo, klimatizace a další
věci. TA KAVÁRNU si našla při pro-
cházení inzerátů s nabídkou práce
pro osoby se zdravotním postižením.
„Připadám si tu trochu nepatřičně.
Moje potíže se těžko vysvětlují, pro-
tože nejsou na první pohled patrné.
Dost jsem se uzavřela a spoustu věcí
nemůžu dělat. Pořád věřím, že se to
zlepší a najdu si práci, kde se budu
moci uplatnit,“ konstatuje kavárnice.
Ještě méně toho namluvil Filip,
který se vyučil cukrářem, ale první
den v práci prý pokazil pudink, tak
ho hned vyhodili. V kavárně se mu
líbí, vyhovuje mu zdejší poklidnější
tempo i fakt, že mu tu a tam trenér
poradí. Ani on nemá na první pohled
patrný handicap, jen působí trochu
plachým dojmem.
Nejvíc se toho dozvídám od ho-
vorného Marka (34), který po dětské
mozkové obrně hůř chodí, ale berle
nepotřebuje. Pochází z Českého Tě-
šína, vystudoval polské gymnázium
v Karviné a bakalářský obor historie
v Ostravě. V oblasti dějin však bylo
podle něj těžké najít uplatnění, takže
vystřídal několik manuálních pro-
fesí, včetně práce ve stájích. Ta byla
ale fyzicky příliš náročná, a navíc se
vyměnilo tamní vedení, s nímž si ne-
porozuměl.
Využil tak nabídky svého bratra,
aby se nastěhoval k němu do Prahy.
Zde si záhy našel uplatnění v kavár-
ně. „Zalíbilo se mi to, konečně jsem
Sedmdesát pět
procent lidí,
kteří tu projdou
tréninkem, si
najde práci. Hledat
příležitost bude
i Dáša, která
je kavárnicí od
loňského října.
Pro kávu či něco
dobrého tady
musíte k okénku.