Strana 11
11
jsme neztratili nikoho z kolegů a jejich
nejbližších.
Prozřeli jsme v tom, že se v krizové
době nemůžeme jako sociální služby
metodicky ani jinak opřít o minister-
stvo práce a sociálních věcí. V prvních
dvou třech týdnech pandemie minis-
terstvo prakticky nekomunikovalo. Na
webových stránkách nebylo o co se
opřít. O to více jsme se cítili frustrova-
ní, když zpětně MPSV komunikovalo
svou metodickou podporu od počátku
pandemie, kterou fakticky nezajis-
tilo. V prvních týdnech jsme čerpali
převážně z informací, které pro nás
připravovaly zastřešující organizace
AVPO a APSS.
Bylo patrné, že tvůrci nařízení ne-
znají obsah a dopad některých služeb.
Znemožnilo se poskytování služeb tam,
kde je naprosto klíčové jejich fungování.
Víme nejen z médií, že řada organizací
se vystavovala postihům, kdy nařízení
obcházela a své služby poskytovala
alespoň v omezené míře dál. Chaos ve
vydaných nařízeních, kdy MPSV nena-
vazovalo na MZ, nám poskytovatelům
nepomáhalo. Museli jsme se spoléhat
na sebe, na sdílení informací s dalšími
organizacemi, a selský rozum.
A co jsme získali? Získali jsme
poznání, že jsme skvělý tým. Ukázalo
se, že naši pracovníci mají vztah ke kli-
entům a záleží jim na nich. Dodržovali
vládní nařízení i nařízení organizace,
bez zaváhání zajišťovali opatření při
karanténě a izolacích u našich klientů.
Dělali vše pro to, aby zpříjemnili klien-
tům soužití v chráněných bytech, ale
i v domácnostech a denním stacionáři
v době nejtěžších omezení. Ověřili
jsme si důvěru klientů vůči nám, kterou
projevovali nejen tím, že se snažili
maximálně dodržovat všechna opatření.
A to nejen kvůli sobě, ale také proto, aby
nám neztěžovali práci.
V průběhu pandemie jsme nezazna-
menali žádné konfliktní situace, odmítá-
ní práce ani hromadné výhrady k očko-
vání. Přestože se jednalo o svobodné
rozhodnutí každého z nás, jen pár
jednotlivců se rozhodlo se neočkovat.
Ti, co očkování podstoupili, učinili tak
zejména kvůli svým blízkým a uživate-
lům našich služeb. Ty jsme vnímali jako
nejzranitelnější. Svým postojem ulehčili
vedení organizace naplňování všech
nezbytných opatření. Respektovali jsme
ale i kolegy, kteří se rozhodli jinak. Vše
proběhlo v poklidu, oproti mnohým
jiným organizacím.
Velkou sílu jsme zaznamenali ve
spolupráci s jinými pražskými organi-
zacemi. Semkli jsme se, sdíleli postupy,
očkovací centrum, know-how. Po-
skytovali jsme si psychickou podporu,
měli jsme prostor ke sdílení toho, co
nás trápí. V Pohodě jsme zavedli nové
postupy, nové možnosti k setkávání
– kombinujeme osobní setkávání s on-
-line, abychom byli co nejefektivnější,
ale neztráceli kontakt mezi sebou. Stali
jsme se flexibilnějšími, možná efektiv-
nějšími.
V sociálním podniku jsme zavedli
nové produkty a služby. Navázali jsme
spolupráci se subjekty v ulici, kde půso-
bíme, začali jsme se vzájemně podpo-
rovat. V době pandemie jsme navázali
nové kontakty, získali nové dárce, pro
sociální podnik nové zákazníky.
Co je podle vás vpříštích letech pro
sociální služby klíčové?
Koncepce sociálních služeb a dosta-
tečné víceleté financování. Podpora
terénních, ambulantních a jiných služeb
tak, aby minimum lidí odcházelo do vel-
kokapacitních zařízení. Aby se kladl dů-
raz na co možná největší soběstačnost,
zodpovědnost za sebe a nepřepečová-
vání. U dospělých lidí s mentálním zne-
výhodněním mohu říci, že mnozí lidé
užívají služby, které je zneschopňují,
budují jejich závislost na službě tím, že
požívají podporu větší, než je třeba. A to
zejména proto, že tito lidé mají obtíže
se získáním komunitních služeb, soci-
álního bydlení se zajištěním terénních
služeb atd. Neustálé doplňování kapacit
velkých sociálních zařízení nepovažuji
za správné ani efektivní.
Je nezbytné, aby došlo k nějakému
společenskému konsenzu, kam chceme
sociální služby směrovat, a tou cestou
se vydat.
Sociální služby se musí stát větším
společenským tématem. Mělo by se
jednat o téma, které má vliv i na výsled-
ky voleb. Bohužel se jedná o oblast, kte-
ré občané věnují pozornost až ve chvíli,
kdy je potřebují. Ale u nedostatečně
fungujícího systému je to pro občana
příliš pozdě.
Mgr. Veronika Židková
vedoucí střediska SD BENJAMÍN Krnov
koordinátor Dobrovolnického centra
Slezské diakonie v Krnově
Co vám ukázala ajaké zkušenosti
přinesla pandemie koronaviru?
Situace, které přinesla pandemie one-
mocnění covid-19, byly pro nás všech-
ny do té doby nepředstavitelné. Služby
se učily reagovat na velmi rychle se
měnící situaci a všechna opatření, která
k nám přicházela. Z mého pohledu nám
pandemie ukázala slabá místa, ze kte-
rých jsme se mohli učit. Pro službu den-
ního stacionáře, a především pro klienty
a jejich rodiny, byla nejnáročnější první
fáze pandemie. Velké obavy, strach
o zdraví i život blízkých uvěznily mnoho
našich klientů na dlouhé týdny doma.
U některých se prohloubil strach
z druhých lidí, jinde jsme vnímali nárůst
autoagresivního a agresivního chování
nebo větší fixaci na pečující osoby. Ve
vysoké míře jsme se setkávali s tím, že
pečujícím rodinám docházely síly.
Pandemie nám ukázala, jak jsou pro
rodiny důležité funkční sociální služby,
na které se mohou obrátit. Jak je pro
klienty důležité zachovat služby, které
jim poskytují bezpečí a jistoty. A jak je
pro nás poskytovatele důležité být opo-
rou nejen pro klienty, kteří služby
využívají, ale také pro jejich blízké
a pečující.
Co je podle vás vpříštích letech pro
sociální služby klíčové?
V sociálních službách se pohybuji již od
roku 2005 a bohužel pořád vnímám, že
jednou z klíčových otázek pro další roz-
voj a kvalitní práci je finanční zajištění.
Každoročně se potýkáme s nejistotou,
očekáváme výsledky dotací, případně
dofinancování. Poskytovat kvalitní služ-
by nelze bez kvalitních lidí, bez jejich
kvalitního proškolení, bez funkčního
materiálního a technického zázemí
a vhodných pomůcek, které budou
reagovat na specifické potřeby lidí vy-
užívající danou službu.
Pro další rozvoj, vývoj a udržení
kvality v sociálních službách je důležité