Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 33

33

klientům zdarma. Zatím programem

prošlo přibližně čtyři sta lidí, průměr-

ně tedy asi stovka osob ročně. Ak-

tuálně působí jedenáct vyškolených

mentorů po celé ČR, brzy ale přiby-

dou další, tentokrát zaměření hlavně

na kvadruplegiky, tedy ty, kteří mají

po poranění míchy zasaženu i hyb-

nost horních končetin. Poptávka po

jejich službách stále převyšuje nabíd-

ku. Z podstaty věci jde o skupinu lidí,

která obvykle řeší více problémů než

paraplegici, kteří mají ruce v pořád-

ku. Genderově je zastoupení přibližně

vyrovnané. Ačkoliv obvykle ženám

pomáhají ženy a mužům muži, není

to nepřekročitelné pravidlo. Existují

i „smíšené dvojice“.

ČAS HRAJE ROLI

Výběr a příprava mentorů je zodpo-

vědný proces. Kandidáti musí pro-

jít odborným výcvikem, ne každý

uchazeč uspěje. Podmínkou je mimo

jiné psychická zdatnost, prokazatel-

ná adaptace a minimálně tři roky ži-

vota na vozíku.

Vším výše zmíněným prošla i Jitka

(40), která se přihlásila na inzerát.

Peerkou je od září 2020. „Dostali

jsme od specialistů přehled o zdra-

votní a sociální problematice. Také

nás čekal psychologický výcvik

a praktický trénink. Ale řekla bych,

že šlo hlavně o to, aby vyzkoušeli

nás samotné, jak jsme na tom. Z je-

denácti nás vybrali pět. Neustále se

dál učíme a získáváme informace,

zároveň si coby peeři předáváme

zkušenosti navzájem, máme také

supervize,“ popisuje Jitka, která je od

svých jednadvaceti let paraplegičkou

po pádu ze stráně.

Kamila (48) byla její první klient-

kou, kterou dostala plnohodnotně

na starost. „Před necelými třemi lety

jsem si při autonehodě částečně po-

škodila míchu v oblasti krční páteře,

takže na rozdíl od Jitky mám zasaže-

né i ruce,“ říká Kamila, která žije se

svými dvěma dospívajícími dětmi, je

inženýrkou ekonomie a donedávna

pracovala v oblasti lidských zdrojů.

Je zřejmé, že vedla aktivní život,

a hodlá v tom pokračovat i po úrazu.

„O peer mentoringu jsem zaslech-

la už během rehabilitačního pobytu

v Kladrubech, odkud jsem se mimo-

chodem dostala domů až pět měsíců

po nehodě, protože byl zrovna covid

a my nemohli mít ani návštěvy... Na-

bídku zapojit se do programu jsem

ale dostala až během adaptačního

pobytu v Parapleti o několik měsíců

později. Tam jsme se s Jitkou vloni

v únoru také poprvé setkaly,“ vzpo-

míná Kamila a Jitka dodává: „Kvůli

proticovidovým opatřením jsme tady

v zimě kroužily venku a povídaly si.“

CZEPA se snaží, aby se nabídka

spolupráce dostala k lidem v podob-

né situaci právě už během rehabili-

tačních pobytů, ať už v Kladrubech,

Luži-Košumberku, Hrabyni nebo jin-

de. „Tam, případně po návratu domů,

poznává člověk, co už s handicapem

nikdy nezvládne. Pomoc od peera je

v takové chvíli velmi potřebná,“ kon-

statuje Kamila.

PARTNER, KTERÝ UKÁŽE CESTU

Ona sama si prý chtěla hlavně po-

vídat s někým, kdo má podobnou

zkušenost a dokáže poradit: „Nešlo

mi o věci, jako je žádost o nějaký pří-

spěvek, to mi řekli už během mých

pobytů, ale chtěla jsem kontakt s ně-

kým inspirativním, kdo mi nastíní, jak

fungovat aktivně a sociálně se začle-

nit. Někoho, kdo nevzdychá a ukáže

cestu. Zajímaly mě možnosti koníč-

ků, sebeobslužnosti, výletů a podob-

ně. Ovšem hodí se i ryze praktické

věci, jako třeba kontakty na vhodné

lékaře, aby si člověk ušetřil hledá-

ní urologa, který je zvyklý pracovat

s vozíčkářem a působí poblíž. Já

uspěla až na čtvrtý pokus. Důležitý

je pocit, že na to nejsem sama. Moje

děti mi sice báječně pomáhají, ale to

je něco jiného.“

Jitka si spolupráci s Kamilou velmi

pochvaluje: „Kamča byla moje první

intenzivní zkušenost s mentoringem

a musím říct, že nasadila laťku hod-

ně vysoko. Je velmi schopná a s kaž-

dým to tak snadné není. Zpočátku

jsme se vídaly tak jednou za tři až

čtyři týdny, hodně jsme si telefono-

valy. Je pravda, že na některé věci

jsem si musela přizvat kolegyně

kvadruplegičky, protože k tomu mají

více co říct.“ Kamila hned pochvalně

doplňuje: „Nejlepší bylo, když Jitka

domluvila oblékací seminář po Sky-

pu, kde mi dvě kolegyně ukázaly, co

a jak oblékat jednou rukou i kde to

sehnat. Koupit běžnou věc je určitě

levnější než speciální. Jedna mi líčila,

Výběr a příprava mentorů je

zodpovědný proces. Kandidáti musí

projít odborným výcvikem, ne každý

uchazeč uspěje. Podmínkou je mimo

jiné psychická zdatnost, prokazatelná

adaptace a minimálně tři roky života

na vozíku.

Součástí přípravy

je psychologický

ipraktický trénink.

Pomoc by se měla

ke klientům dostat

co nejdříve po

úrazu.

Vývoj technologií je

úžasný, osobně se těším

na autonomní auta,

až nebudu závislá na

odvozu někým druhým.

Člověk pořád objevuje

něco nového.