Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

Když zbývá jen hlas

Dita Horochovská (34) má v důsledku nezhoubného

nádoru na míše ochrnuté všechny končetiny.

Ještě na střední škole se dostala k českému systému

ovládání počítače hlasem, který se jako první naučila

v praxi používat. Hned po studiích začala své znalosti

předávat dalším lidem s postižením.

Letos za svou práci obdržela Cenu Olgy Havlové.

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: ARCHIV DITY HOROCHOVSKÉ

Věnujete se teď po obdržení ceny

více výuce, nebo rozdávání roz-

hovorů?

Máte pravdu, že teď zažívám moc

milé, ale náročné období. Překvapilo

mě, jaký měla ta zpráva dosah, kde

všude se objevila a kolik lidí mi gra-

tulovalo. Práci se pochopitelně vě-

nuji dál a věřím, že ocenění našemu

spolku Silou hlasu pomůže. Vlastně

už pomáhá, protože o něm teď slyší

další a další lidé.

Tím určitě myslíte nejen poten-

ciální uživatele, ale isponzory

adárce, znichž projekt žije.

Publicita je v tomto ohledu užitečná.

Když jsme s Lukášem Srbou před

lety Silou hlasu zakládali, rozhodli

jsme se jít cestou nezávislého finan-

cování, abychom mohli zdarma po-

skytovat individuální kurzy na míru

pro lidi, kterým skutečně pomůže-

me.

Na začátku mojí lektorské práce

jsem pod jednou organizací zažila

situace, kdy nás naplnění podmínek

dotačního titulu z fondů Evropské

unie tlačilo ke kvantitě. Tudíž jsme

podle mého názoru investovali čas

a energii, která ne vždy padala na

úrodnou půdu. To se mi nelíbilo, tak-

že i proto vzniklo Silou hlasu. Podíl

na tom má také Konto Bariéry. Ne-

jenže nám pomohlo s nákupem slu-

žebního automobilu, ale především

nás paní ředitelka Božena Jirků kdy-

si inspirativně postrčila k založení

vlastního spolku.

Jak jste se kovládání počítače

hlasem dostala?

Studovala jsem střední podnikatel-

skou školu – ekonomické lyceum

v Náchodě, když mě náš rodinný

přítel a podporovatel Milan Boehm

přivedl ke kontaktu na Technic-

kou univerzitu Liberec. Profesor Jan

Nouza tam se svým týmem vyvíjel

počítačový program MyVoice, kte-

rý byl původně určen k hlasovému

ovládání strojů, ale upravil ho tak,

aby mohl sloužit lidem v mojí situaci

k ovládání počítače.

Stala jsem se první uživatelkou

a na základě svých zkušeností jsem

se pak podílela na dalším vývoji.

Také jsem se seznámila s progra-

mem MyDictate, který umožňuje

zapisovat diktovanou češtinu po ce-

lých slovech. Díky tomu jsem mohla

samostatněji pracovat na svých ma-

turitních otázkách.

Studium mě dost vyčerpalo, tak

jsem si chtěla dát rok pauzu a po-

kračovat na vysoké škole v oboru

psychologie. Jenže jsem záhy dostala

nabídku, abych začala zmíněné pro-

gramy ukazovat a učit další uživate-

le, jak s nimi pracovat. Psychologie

tak byla odsunuta na neurčito, zato

lektorská činnost, jak je vidět, se

stala mým hlavním zájmem. Ačkoliv

součástí práce s klienty je i psycho-

logie. Dojížděla jsem s asistentkou

dvakrát týdně do Prahy a cestovala

na další místa. Před osmi lety jsem

se do hlavního města nakonec pře-

stěhovala.

Vdůsledku vaší diagnózy nemů-

žete hýbat ani jednou končetinou,

je to situace, na kterou jste zvyk-

lá od dětství?

Není, prošla jsem několika náhlými

změnami svého zdravotního stavu.

Narodila jsem se s nezhoubným ná-

dorem v krční páteři, což se poprvé

Kurzy ovládání

počítače hlasem

trvají několik

měsíců. Každému

zájemci se

Dita věnuje

individuálně.